Ochladilo se. Konečně! Fakt jsem snad i začal hubnout, jak mi to vedro vadilo. No, možná mi taky panička dávala málo masíčka, furt jen ty granule... U babičky tady nějak vyschlo či co, furt jen těstoviny... Léto není dobrý čas.
Krom jedné dlouhatánské výpravy a paničkou na cvičák jsem se párkrát pokusili najít houby, nejvíc dneska, kdy jsem udělali fakt velikánkou výpravu na Pilzberk, ale přestože paník stále odkudsi tahá zprávy o přehoubení v Siera Llizera, kdenictunic, ani kuřátka pořádně nerostou. Ale v bažinkách už se zase objevila voda a já můžu řádit o 100péro. Jen dneska mi to krapet komplikovaly skály v cestě, ale já všechno překonal, ničeho se nebojím, všechno zvládnu. Teda až na ty schody do patra, kdyby ten pelíšek nebyl takový lákadlo, spím dole.
Málem bych zapomněl, že týden jsme začánali úplně nejlepším možným způsobem - byli tu trpaslíci, co se mne skoro nebojej a řádili jsme co to šlo. Kvilíkovi se zalíbilo postřikování v trávníku (no, trávník to teda rozhodně není, ale bejval), my s Fanynkou k tomu máme shodně odtažitý názor. Ale všichni jsme pomáhali natírat ze žebříku páníkovi, měl velikánskou radost. Takových pomocníkůch a by pohlodal! Však nás za odměnu vzal na Malevil na pampolínu!
Psáno 5.9.2015

Něco se děje, možná budu volat omáčku neboli sós. Nevím, komu se dovolám, ale vím, že lidi tam volaj, když jsou v nebezpečí. Se 112 mám potíž, mí lidi maj dotykáče a nejde mi vytáčet čísla. Něco se děje.
Od začátku týdne se u nás shromažďují věci v igelitkách, kufřících a brašnách. Panička je nervózní, furt něco někam nosí. Snaží se tvířit klidně a vypráví mi, že pojedu taky, ale já nevím kam. Já nikam jezdit nechci, tady v Sudetech jsme doma a mám to tu rád. Když kupříkladu jedeme na Jizeru, tak se kolem toho takových cirátů nedělá.
Možná je to všechno způsobeno tím, že fakt nerostou. Byli jsme asi 3x v lesíku, ale, jak pravil páník, úplně zbytečně. Nechápu, já se celkem proběhnul a pročmuchal, vůbec bych to za zbytečný nepovažoval. Ty lidi jsou fakt divný, místo kochání se čumí na zem vykulenýma očima a vrtí hlavama, že jako nic. Netuším, co by jako mělo bejt, jestli ty houby?
Něco se děje. Páník přebaluje foťák a objektivy, mručí a tváří se nešťastně - vždycky dá do ruksaku něco, zase to vyndá a vzdychá, protože prostě všecko se mu nevejde. Navíc myl auto dneska, to v pátek nikdy nedělá. A rychle natíral plot. A sekal. A panička glančila celej barák, že by se Fanynka vdávala? No to snad ještě ne?!
Něco se děje - jdu si lehnout do předsíně a hlídám boty. Mě nepřevezou!
Psáno 11.09.2015

Nečekané se stalo skutkem. konečně jsem dostal možnost ukázat svým lidem, jak vypadá pořádná země. Teda ne, že by se mi v Sudetech nelíbilo, zvlášť hovězí tu mám moc rád, ale doma je doma. Rozněžnělý ukazuju Andalucii, Kastilii a počítám, že ještě pojedeme přes León a možná i přes můj rodný dům, pokud páníkovi správně povedu volant. Ale i kdyby ne, jsem rád, že jsem to tu mohl navštívit, i když teď už mám doma jinde. A abych pravdu řekl, trochu se mi stýská, nechal jsem doma babičku s dědou, trpaslíky Kvilíka s Fáňou, vlastně všechno. Už abychom to otáčeli, i když i tady je mi fajn. Fotky tady asi vůbec nebudu zveřejňovat, nejlépe je zajít sem.

Já jsem totiž šíleně utahanej, po dnešním zdolání Sierra de Gredos dokonce nechávám páníka, aby psal sám.

Asi to všechno shrnu, až se vrátím.

Aspoň pár fotek z prvního týdne ale předložím.

Psáno 20.09.2015

Konečně doma! Bylo to opravdu velmi vysilující, kdo by to řekl, že po Španělsku je to delší jak tady u nás v lese. Furt do auta z auta, fort nějací zájemci o selfie, já musel být furt ve střehu! Ani chvíle odpočinku! Tomu teda já vůbec neříkám dovolená.
Dostal jsme díky focení jednu malou pochvalu - prý jsem už opravdu socializován. Chození městem mi nedělalo žádné problémy, focení s lidmi mne sice trochu otravuje, ale zvládám to s profesionálnímm úsměvem a postojem. Trochu mne vykolejily dechovky v Pamploně a Segovii, ten hluk byl skutečně veliký, ale jinak dobrý. Co teda holt jsem zase pokazil, je psocializace, ta mi teda nejde. Bez ohledu na barvu, rasu, pohlaví (prosím všimněte si aspoň mé maximální tolerance), jak vidím psa, chci se družit. No a to panička ne vždy ustojí, neb je takový věchýtek. Ale prý to nějak vyladíme, tož jsem zvědav jak to bude.
Po příjezdu se mi nějak neudělalo dobře, tak jsme ještě jeli na veterínu. Příště sem položím nové fotky svého vnitřku, ale je prý v naprostém pořádku. Po takový šichtě tomu ani sám nevěřím...
Psáno 26.9.2015
Doplněno pár fotek z cesty, abych z toho taky něco měl, žeju. Připojil jsem i miniatury od Jany, mám je rád.