Tento způsob srpna by celkem šel. Odpočívám prakticky bez pauzy, nic a nikdo nás neruší. Oba lidi pěkně ráno opouštějí boudu a my s babičkou můžeme velmi intenzivně přemýšlet, babička v křesle a já na pelínku, abychom se vzájemně nerušili. Do toho se občas vejde nějaký ten krátký lesní průzkum, zvláště jsem si hrdej na objev orchidejové loučky, začlo to jednou rostlinkou, kterou jsme objevili před 3 týdny a teď už jich tam máme nepočítaně. A kvetou různobarevně! Sice panička objevila v naučné literatuře, že kruštík je úplně vobyčejná kytka, ale nám se líbí.
Jako obvykle vrcholným dnem týdne je sobota, kdy panička naplánovala trochu delší jen do jisté míry objevitelský výlet do Lužek, kde bude ticho a klid a možná i borůvky. Musím uznat, že i mne uchvátil ranní zpěv motorových pil, které totálně přeřvaly veškeré ptactvo, pokud tu teda nějaký ještě bydlí. A to nemluvím o báječně přepracovaných cestách, přece jen traktory a harvestory dokáží z cest vytvořit nádhedný bahniště, kde i já mám po bříško a bahýnko já moc rád. Lidi z mně neznámých příčin mají na věc jiný názor, přitom to tak krásně čvachtá. No a pak jsme se trochu ztratili a objevili jsme se na pasece plné borůvek! Musím teda konstatovat, že sbírání borůvek je podstatně větší opruz než sbírání hub. Teda aspoň pro mne, vůbec mě to nebaví, lehnout se do toho bordelu nedá, tak bloumám kolem nich až si panička převrhla kyblíček a hned bylo po sběru a šlo se domů, tak to má bejt, myslím. Ale výlet k Naději já mám moc rád, jen kdyby teda to ticho a klid nastaly. No každopádně mám v nohách a zasloužím si klid, odpočinek, spánek. Jdu na to.
Psáno 7.8.2021

Fakt proflákaný týden, skoro jak bych měl dovolenou. Nedělám prostě nic, spím. Ano, občas při tom běžím a štěkám, to zas jo, ale spím. Nedaří se mi jíst tak, jak by si panička přála. Je jedno, jestli mi drží misku a hartusí, cpe mi granulky zabalený v kuřátku do tlamky (umím vyflusnout i jen jednu granulku, odbalit ji a odhodit i poměrně daleko, jen zatím moc netrefuju cíl, ale to dám) nebo mi je maže máslem. Já prostě nemám chuť, no. Snídání je dost opruz, ale to zpravidla spěchá do práce, tak to nějak přežiju. Oběd a večeře je dost teda někdy boj, no, když se neumoudří. Někdy se zapomenu a spolykám to, ale ne často. A mám zakázaný na vycházkách spásat trávu, a tu já tak rád! Ne, není mi souzeno mít prostě radostné dny, protože furt něco musím. Jo, kdybych se měl jako páník, co si furt někde jezdí a určitě pomalu, aby doma nemusel makat a všechno nechává na mně, to by byla jiná. Ale já jsem furt ve službě, chudák já.
V neděli jsme jen krátce okoukli, jak se zdvihla Černá Nisa po deštíku, ale nic moc to neteklo, asi záchranné přehrádky zabraly. I tak jsem se vrátil domů těžce utahán a odpočíval jsem do středy, kdy jsem šli přepočítat orchideje (paník je z nich úplně ujetej) a koukama očí sledovali, zda náhodou přece jen už nerostou. S borůvkama se páník nechytá, co si panička vysypala úlovek, na slovo borůvka neslyší, a to je noc dobře, protože sběr borůvek je prostě opruz. Ale ochideje nám jdou, to se musí nechat, i když skoro všechny už někdo sežral, což je u afrodiziakálních kytek celkem běžný. No a pak už je tu pátek, kdy v třicetistupňovým vedru musím koukat po karlovských bučinách, kde je horko, vlhko, bláto, ostružiník pichlavý hnusný a jinak nic. Tak jsem si konec pracovního týdne fakt nepředstavoval.
Až dneska to zase trochu šlo - vyběhli jsme hned časně z rána, kdy horko ještě je snesitelné i nám španělům a obešli standardní trasu nad lomem, ale světe zboř se - rostou! Místa nevyzradím.
Tak, a teď konečně zaslouženej odpočinek. On totiž prospanej tejden pěkně vysílí, abyste věděli.
Psáno 14.8.2021

Podivný týden, jen co je pravda. Tak už ta neděle byla divná - sice výlet, ale pěkně dalekej. Po rampičce jsem naběhnul do chrudoše, ale koukám, že vezeme nějakou zedničinu. Místo do lesa jedeme až do dalekého Rychnova, kde páník frajeří se zednickou lžicí na hřbitově, tam já nesmím, tak to mám jen z doslechu. Nešuším, co se tam dělo, já jsem odmítnul v těch 30 stupních pochodovat s paničkou kolem, pěkně jsem se natáhnul před obřadkou a vyčkával jsem. Asi jsem i trochu zdřímnul. Páník zbrocenej potem se objevil po čase a místo domů jedeme do hor - do Kuňkwaldu, kde na letním bytě jsou trpaslíci. To bylo radosti po tak dlouhém odloučení, ukazovali mne svým kámoškám, tak jsem nemohl dělat ostudu a nechal jsem se drbat osmi rukama. A ani mi to nevadilo, abych pravdu děl. Zpátky jsme jeli až druhý den, opět přes ten Rychnov a pak jsme hledali místo, kde byla panička na táboře jakémsi, bylo to v Byšičkách, to je kousinínek od Lázní Bělohrad. Děsný vedro tam maj, teda.
Ovšem pak už se vlastně nedělo nic, vlastně jsem furt jen seděl doma, když o tom tak přemýšlím. No teda ve středu jsem byli kontrolovat houbovej les s poměrně slušným výsledkem, ale jinak jsme furt doma. Je pravda, že se mi trochu pletou zadní nohy, ale kvůli tomu to určitě nebylo, to jen mí lid se prostě flákají.
MAloučko situaci napravili dnes, kdy jsme hOlinku a pAnela vytáhli k sousedům ukázat jim Karlsfried. Já to tam znám jak svoje boty, ale oni tam byli prvně! No a proč byli tady - slavili jsme babiččiny symetrické narozky, tak proto. Oslavili jsme je žranicí, ale mě nějak nechutná. Nevím, prostě asi trochu hubnu, počítám. Jo, a taky přišel na oslavu rezavej kocour a já jsem si ho ostentativně nevšímal, vím, jak babička na tydlencty tuláky je vysazená, tak abych jí nekaziul slávu. Zítra ho chytím, počítám.
Ale teď mne omluvte, mám v tlapách spousty kiláků, oslava mi taky dala zabrat, jdu odpočívat.
Psáno 21.8.2021

Nejspíš se rozpustíme, počítám. Tyhle pětisetletý sucha nám byl čert dlužnej, páník vyhrožuje, že bude zase sekat, jak nám to roste všechno. Vůbec se mi nechce vycházet, zvlášť večer (ale někdy i ráno) vrčím na paničku, že já teda ven nejdu ať si klidně jde čůrat sama, je tam mokro, zpravidla i mokro z nebe padá a zima, zima je všude. Jen díky babičce páník teda zatopil, ale klidně by mohl víc, babičce je urči zima. Jo, když jsme u babičky - chodí za ní rezavej kocour a vůbec se mne nebojí, spíš trochu já jeho. Babička mu dává najíst, dokonce i panička mu dala kus MÝHO kuřátka. Ale on se fakt nebojí, on se tak jako divně prohne, udělá takovej ten ďáblův most a řekl bych, že je trochu větší jak já. Ale já jsme se rozhodl, že přestanu dělat jídelní ofrky, pořádně se napucnu (místo granulí teď dostávám irýži, panička má za to, že mi tím prospívá) a vyrostu a pak ať se zrzek těší, jak mu dám coproto.
Ven moc nechodíme, protože prší. Všude voda, mokro a houby skoro žádný. Fakt je to skoro zbytečný vycházet, furt jim to říkám, pořádně si poležet a počkat na léto, to si myslím je ta nejlepčejší strategie. Ale ty mí lidi jsou fakt naprosto nekreativní, úplně roboticky juknou na kalendář a říkají, že je ještě léto. Jo, a na teploměru 10st. Fakt jsem nevěděl, že Sudety jsou v Grónsku. Snad se dočkám slunka.
Psáno 28.08.2021