Tydlencty horka nesnáším...
Tak se nám to pěkně komplikuje, a za to všecko může to vedro.
Tak především mám ty záda, žeju. S nima do chrudoše obtížně lezu, zvlášť když mi vnucují rampičku. Já fakt nevím, jak se té obludě vyhnout! Ale voni jsou vytrvalí, to musím uznat. Na navíc jsem utahanej, rpotože panička vstává se svítáním a honí mne po Ruprechticích, zatímco páník si v klidu vychrupuje, protože je nad schodama a tedy hájenej novou brankou, kterou mi tam nastavěli, abych tam nemoh. Fakt Barnevern na ně!
Pak se zase páníkovi přehřál opravenej počítač a je zase po ftákách, nejde vyvolávat fotky ani psát. Teď vlastně píšeme tak trochu ingognito, páník přesvědčil stroj, že se vlastně nemusí chladit, a tak se z něj tak trochu hulí. Ale prej mu to opravěj, až najdou na glóbusu díly.
A přitom týden byl vlastně poměrně akční, dalo by se říct. Když pominu paniččina ranní pominutí, protože to stejně ještě spí i městská policie a ani číst mne ještě nebaví, tak jsme přece jen něco maličko zažili. Občas jsme zašli do lesa, páník vymyslel sbírat zrovna sušený houby, že se jako ušetří čas a energie, ale neprošlo to. Stejnak je divný, že dobrý nápady tak snadno zanikají. A pak jsme taky jeli na východ přes Skuhrov až do Kuňkvaldu, a to takovýma cestama, že je skoro ani babička neznala a podivivala se, že už tam je asfalt. No teda von už tam zase není, ale nechtěli jsme jí to komplikovat. No a pak v pátek přijela hOlinka a Panel a v sobotu jsme teda s nima šli obejít
rajón, aby viděli, že fakt nerostou. Z minula jsme měli vyhlídnutý aspoň borůvkoviště, ale na něj nám položili kůrovcový klády... fakt se nám daří. No a v neděli jsme šli ven fakt ráno raníčko, ale už bylo snad čtyřicet a já k tý kapličce už nemohl vylézt. A od tý doby jsme doma, páník dílnuje (koupil si stojan na vrtačku a furt něco vrtá, když mu nejde ten počítač) a potíme se. Kupříkladu teď podle radaru tady velmi silně prší, ale je to takzvanej suchej déšť asi. Půjdu si lehnout, tedy, z pracovny se přesunu lehnout si do tv kutlochu, kde teď s paničkou spíme. Třeba tam bude chladněji.
Psáno 10.8.2020
Žhavá zpráva! Sice já mám ty záda, to je furt stejný, ale dnešní výprava (konečně se ochladilo!) zkrachovala na tom, že se zjistilo, že panička neumí schody. Stejně jako já, musíme jí sehnat rampičku, svou jí nedám. Takže má pěkných 7 podlitin a dnešní výprava byla zkrácena na minimum. A to, prosím, pěkně, jsme celý týden mocně flákali, protože v tom vedru se fakt ale opravdu nedá chodit nehovoře o tom, že stejně nerostou. Takže kroků máme vlastně neměřitelně, nejvíc jich udělám s paničkou po ránu, když ještě všichni spí a my jdeme buďto do sídliště nebo na druhou stranu se trochu protáhnout. Od té doby až do setmění jen hledám místo, kde to zrovna nejmíň pálí a kde se dá chvilku poležet bez toho, aby se mi jazyk přilepil na podložku. Ještě štěstí, že jsem je už vycvičil v napouštění umyvadýlka - tekoucí voda studená ruprechtická, to je balzám v těchto dnech.
Jinak není moc co deníkovat, protože krom útěku před vedrem se tu vlastně nic nekonalo. Snad jen, že nám všem (tedy babičce i nám) naráz vykvetly kaktusy. Já se nedivím, prostě si mysleli, že jsou na Llanu Estacadu, vypadá to tu stejně, jen
supů je míň.
Psáno 15.8.2020, Hanám vše nejlepší
Tak nevím, jak u vás, ale tady je furthic. V tom se fakt nedá nic dělat, ani do lesa se nechce, v potocích se voda jen mírně varem převaluje a houby už jsou sušený. A tak ikoho ani nemůže překvapit, že se vlastně nic neděje. Jo u sousedů to je jiná, tam chtějí předepsat 2x denně povinnou vycházku aspoň hodinu a pobyt na zahradě se nepočítá. Já bych to teda rozšířil - Ruprechtice a ani jiné socializační vycházky se nepočítají, bo jsou nepodnětné a naopak jednoho to trýzní, když je zakázáno se poprat s kolemjdoucím. No a lidi si to ještě vylepšili těmi svými rouškami - nasadit/sundat, až ruce bolí.
Protože jsme velmi ekologičtí, opět jsme všem ve čtvrti předvedli, jak vypadá správné trávní hospodaření. Sice páník se furt někde projíždí, aby se práci vyhnul, ale jako kosák je nezastupitelnej a tak musel posekat celou zahradu, aby zajci u jeho kamaráda měli co do tlamy. A pak jsme teda 2 dny sušili a převraceli, až seno krásně křupkalo, myslím, že králíčci budou taky dobře křupaví. Jsem celkem dost zvědav, zda se nějaký objeví v misce. Mimochodem, díky novým technologiím už víme, jak se jihokorejsky řekne "kosit", protože hodinky páníkovi po kosení sdělily že velmi pěkně cvičil na eliptickém stroji. Tak kdyby to náhodou někdo potřeboval...
Jinak tady nic nového,
horko a čekání na vodu. Když dostanu bobule, jsem výrazně bujnější, ale tak po 2 dnech už jsem zase rozumnej pomalej filozofující psík. Pak dostanu bobule a jsem štěník. Tož uvidíme, jak dlouho nám to vydrží.
Psáno 22.08.2020
Tak a zase jsme v provizoriu. Páník si opět zrušil nějakým nepovedeným kouzlem svůj stroj a nyní tedy píšeme na prastarém (prý je ještě starší, než internet!) stroji paničky, nejde nám to. FOtky se nechcou vyvolávat, ablum nejde vyrobit, bude prostě až někdy po opravě. A budou hnedle dvě, protože jsme si tuten týden dost užili, teda. Jak se stahují kovidí mračna, tak jsme rači vyrazili, než bude zákaz vycházení do hor - jeleni čekaj říji a kdyby u toho měli nudli, byla by to ostuda. Tak počítáme, že lesy budou zakázaný. No a taky teda panička měla dofču a to se muselo využít, žeju.
Takže ve středu jsme prostě ráno vstali, páník si nevzal kravatu a už jsme svištěli. Oni totiž chtěli otestovat, jak jako ty moje záda, když půjdeme krapítku delší stezník. Vyběhli jsme od elektrárny k přehradě na Černé Nise, tam to máme rádi. No a pak cesta přes Pilzberk je vždycky báječná, protože ji chodíme jen my a nikde nikdo. Ono se ale ukázalo, že ve středu před koncem prázdnin už lesy nejsou plné cyklistů ani tůristů, šli jsme sami tam i zpět. A já jsem jim ukázal, že teda pro mne nějakých hloupých 12 km není žádný problém a, jak teda tvrdil páník a já s ním nemohu souhlasit, prudil jsem odpoledne ještě víc, než když dopoledne prospím. Já ho teda nikdy neprospím, já vždycky přemýšlím! Ale to on nepochopí, protože neví, co to znamená.
No a dneska jsme si udělali veleprůzkumný výlet z Jizerky. Krásně mokrý cesty, občas pár kapek na hlavu, moc pěkný průzkum. Tudy ani teta Beta nikdy nešla! Jen zřejmě místní hajnej hodně kouří, protože se dalo jít po filtrech. A samozřejmě jsme opět něco testovali, tentokrát mou zděděnou pláštěnku, když teda mám ta záda. Pláštěnka mi teda vůbec nevadí, já vlastně dost rád chodím v novým oblečení, a ani mi neva, že je po Betce, i když mi je občas trochu malý. Rozhodně si myslím, že mi to dost lůší. A je to zdravý.
Párkrát jsme taky proběhli naše zákoutí pod Pilzberkem, ale z hlediska hubního výnosu nic moc.
Teď se pečou ciabaty a dalamánky, protože maj přijet trpaslíci a ti, jak jsme ve Francii zjistili, jsou na čerstvý péčivo. Tak schválně, jak jim bude chutnat těsto, kde do kynutí přidávám pár svých chlupů...
Psáno 29.8.2020
