Že by konečně přišlo léto?
Se mi to nějak všechno nezdá. Todle že je léto? Furt prší a nebo se k dešti schyluje. Když vlezeme do lesa, je tam tma jak v pytli, takže mé nádherné lesklé heboučké tělo není vůbec vidět. A pak se mám nějak prezentovat, žeju.
Fotek z lesa je jak šafránu, protože jsou všecky mázlý pro tmu. A navíc jsme zas tak úplně moc nechodili, protože po neúspěšném hledání pánaboha v neděli jsme měl velmi vážně zraněnou tlapku, furt jsem si ji blízal a děsně mi nadávali. Ale zase tím pádem byl nastaven klidový režim, než se zhojím. No já teda byl zhojenej hned, ale nemusej všechno vědět.
Takže místo výprav lesních jsme i po Ruprechticích chodili a po cvičáku, jenže to vždycky dost lilo a byli jsme tam sami. A když náhodou někde někdo štěknul a já zareagoval, jak se sluší a patří na dospěláka, hned mi panička povídala, že to bylo velikánský fuj. No tak já teda nevím, to jako prostě je velikánský fuj, když si na sebe nechám štěkat jako na nějakýho toulavýho čokla? Já? Hidalgo? Nikdy! Jen nevím, jak to s ní vydržím, teda.
Taky mám zase opakovaný problém s výstupem z auta a pochodem po mojí cestě pod Pilzberkem. Já nevím proč, ale prostě ne a ne vystoupit (musej mi vyndat přední tlapky na zem, pak teda slezu) a když už jsem na cestě, mocně mne to táhne do stráněk kolem cesty, jenže to panička cuká motouzem a tahá mne za krček a huláká, až srnky z šírého okolí prchají. Nevím, co mne to popadlo, ale mám to.
Včera se tu na chvilku objevili prťavci, to bylo hnedle radosti. Jen jsem Fáně přišlápnul závoj, no, už moc nebrečí, ale bylo to teda dost těžký. Trochu se nám taky vymklo, že bylo mokro, pražáci nepřipravený na sudetský léto, nemohli jsem jít objevovat bažiny, které nutně Kvilík musí vidět, neb se v nich ukrývá Jóžin. Tak snad příště.
Psáno 6.8.2016
No, začnu největším úspěchem, a vlastně taky jediným - našli jsme
Ztraceného Pánaboha. Žádná fotka dostatečně nevykreslí útrapy, které jsme cestou museli překonat - napřed 600 metrů nahoru a pak to samý dolů, rozdíl byl v tom, že nahoru to bylo víceméně po cestě. Ovšem je pravda, že jsme cestou objevili - nezáměrně - další 3 křížky...
Jinak týden vlastně proběhl ve znamení lízání ran, pokud jsme teda nesbírali houby. Hlavní sběr ovšem proběhl zcela cíleně kvůli mýdanu, na který mne pozvali zhruba 4 oslavenci. Tak jsem se musel nějak prezentovat, je ale pravda, že teď právě, zatímco sloužící píšou, já běhám ze spaní, bylo toho na mne mnoho, co všechno já musím zastat... Ale plodnic jsme dopravili dostatek a v poměrně široké druhové škále, takže smaženice byla velmi vysoce hodnocena. Stejně tak jsem byl chválen za sdílení misky s plazivým přírůstkem naší rozvětvené rodiny, výjimečně jsem nepošlapal Fanynce závoj a dokonce si se mnouc chtěl Kvilík hrát! Fakt báječný den.
Jo, ještě musím zmínit, že jsem opět začal paničku trénovat v klusu, moc jí to nejde, spíš běhá jen tak mimochodem, ale já vytrvám, to by v tom byl čert, abych ji na výstavce nepředvedl, jak se patří. Mám ale pocit, že to bude ještě hódně práce.
Ono je to podobné, jako když ji vycvičuju, že potkat se s psíkem v lese není nic špatného - ta podivná malinkatá fenečka dokonce naznačovala, že mi ukousne hlavu. Ale panička tak mocně volala, že se fenečka vylekala šla se schovat ke svým. No a já měl po zábavě. Mám opravdu smutný dny.
Psáno 13.8.2016
Mám za sebou velmi těžký šok, na chvíli mi zmizel páník! Odjel si takhle poo a už se nevrátil, až zítra! Nespal jsem celou noc, běhal jsem nahoru dolů a hledal ho na všech známých místech. Ráno jsem vzbudil paničku a už v 6 jsme prošli cvičák, jestli tam páník třeba nesbírá houby, ale houby. Přijel jakoby se nechumelilo, tak jsem mu napřed dal pořádnou pusu, až mu čelist praskla, a pak jsem s ním nemluvil. Aby viděl, jaký to je.
Tím pádem vlastně vůbec nevím, co se v tomhle týdnu přihodilo, všechno se mi vymazalo. Skoro jistě jsme byli v nějakém lese, to nemohu úplně popřít, i když já vlastně nevím. Tady všude jsou sušený houby a já už dávno ztratil přehled, který jsou čerstvý a který ne. A přitom právě takový houby byly dobrým měřákem, zda jsme byli venku či ne, teď už se to nedá poznat.
Až dneska jsme vyrazili na regulérní výlet do hor, krásně bylo, ztekl jsem další tisícovku (
Černou horu Kristiánovskou), furt chodil po hatích a bohužel i asfaltu (co se tady všechno pro ty kyklisty neudělá), kdež jsem si odrbal drápek do krve. Ale nejsem z cukru, já to vydržím. Podle páníka jsem první nefalšovanej hidalgo na jizerské tisícovce, tak co, to mne hřeje, na to jsem si hrdej.
Psáno 20.8.2016
Něco mne postihlo, nechutná mi jíst :-( Ani kastrůlek s rýží a kuřátkem mne nezdvihnul z televizního pelínku. Prostě se mi nechce, já vím, že je to zalitý vývárkem, rýže je tak akorát a kuřátko dokřupava. Ani jsem nepřišel na tradiční lámání čekulády, což je součást víkendového kávového obřadu. Ne, budu si ležet sám, ani k páníkovi do pracovny nepůjdu, budu si tu trpět.
Vlasdtně to asi začalo tak přibližně ve středu, to jsem ani dospat nemohl jak mne to trápilo, v pupíku mi jezdily kočáry a děsně hlučely. No a dorazil jsem to, když jsem vyžebral na paničce tu hromadu hovězího, no. Ona mi to zavářela na dofču (ještě přesně nevím, kam a kdy to bude, ale tváří se děsně důležitě) a já jsem soudil, že bych to měl ochutnávat. No a asi jsem to nějak přehnal?! Dnešní výlet do
Václavic jsem si ale užil, ne, že ne. Kdyby nebylo takový horko, byl bych spokojenější, ale jinak dobrý. Sice žádná pořádná zvěř krom pár kraviček (hlídal to stádo takovej bejk, že jsem jen opatrně za plůtkem našlapoval...) ani houby, ale poběhal jsem v trávníku, to já rád. Vlastně jsem ale celou cestu pociťoval ten pupík. Cosemtozasněd?!
Týden proběhl naprosto standardně, s páníkem jsem makal na zahradě, aby byla řádně posečena, sklízím jabka (báječně se mi s nima háže) a okukuju přes plot ričbečku, co tam je u sousedky na letním bytě, ale na mne dost kašle. Neví, trumpeta, co je dobrý, řekl bych. Takový běhání podle plotu, to je panečku radost! A vona furt nic.
Cesty do lesa jsou omezeny, neboť už ty houby není kam dávat. A navíc si páník ulomil kudličku čistivku a je nešťastnej. No a taky jsme párkrát byli po dešti a byla tma a on prskal, že to nejde fotit. Vždycky se vymlouvám, přitom podle mne fotit černýho psa v černým lese umí každej. Zvlášť takovýho krásnýho.
Taky jsme na lesní cestě zase s paničkou trénovali klus, myslím, že ještě chvíli bude potřebovat, ale občas už jí to jde. Jen si nejsem jistej, jak dlouho to klusání vydrží a jak to teda ti porotci ocení, zatím se mi zdá, že se brzy zadýše a navíc jí děsně vrže bota. Tak nevím, co tomu řeknou.
Každopádně dneska už odpočívám a doufám, že se z toho sesbírám, tolik kuřecího a kravičkovskýho masa, co je teď v baráku, a já abych snad byl na dietě? Hrůza!
Psáno 27.8.2016
Zase se něco chystá. Panička dělá hromádky, dělá je po celým baráku. Teda hromádky věcí, ne takový, co umím jen já. Hrýže si nehty u počítače, čuče na mapy. Doufám, že to nesouvisí s tou štvavou písní Jarka Nohavici "... vyženu toho Garabu, Alibabu...", páčtože široko daleko jsem jedinej Garaba já; trochu se bojím chodit ven, aby si to někdo nevzal jako provokaci, já nejsem žádnej aktivista. A je docela dobře možný, že se panička chystá odejít do ilegality se mnou, podle množství stravy, které již zavařila a nakoupila to vypadá na velmi hluboké podzemí. A panička mne v průšvihu nenechá samotnýho, to si raděj udělá nějakej i ona.
Když nepočítám tyhle skoro tajný přípravy (páník udělal z mého oblíbeného hnojného vozu auto!), týden se nudně vlekl. Do lesa již tradičně chodíme vlastně potmě, to aby se páník mohl vymluvit, že prostě neumí ostřit. On to hází na tmu, já bych viděl problém jinde, ale říkat to nesmím, on trefí k mým granulkám a uměl by je schovat. Navíc je to páník, kdo prosazuje moderní pomalé buzení, které mi rovněž vyhovuje.
Jen dneska jsme vyrazili na objevitelskou okolo
Brda - teda tam to dost známe, ale asi pětikilometrovej úsek jsme šli prvně - hnedle po ránu, ale zase mu byla tma, že jako v lese prostě nejde fotit. No já ho ale prokouk - na trh se cpe nový foťák, řekl bych, co bude celý ten ostřící problém.
Ale proč ty konzervy všude?
Psáno 3.9.2016
Jo, musím ještě zapsat, že ve čtvrtek šel Kvilík prvně do školy. To já v jeho věku bych teda šel za školu.