Začnu od konce, ale že jsem těch silnejch zážitků pln každý pochopí. Opravdu zaznamenáníhodný den dneska. Tak především teď večer - oni melou hovězí! Slyšel to někdy někdo?! To snad je na nějaký ohlášení, todleto. Normálka falešnou sváčkovou, melou! Že zavářej kuřecí a vepřový, ba uznám i ty hovězí kostky, ale oni to melou! Je mi jasný, že se něco chystá, vždycky, když panička vyšiluje se zavářením, je pak nějaký vzrůšo, ale oni melou hovězí! Svíčkovou, i když falešnou. Já to snad nepřežiju, slinný žlázy už mi jednou nasucho. To mám z tý svý obětavosti, prostě furt asistuju, kdyby bylo potřeba třeba něco ochutnat nebo tak něco, kdyby třeba něco spadlo na podlehu, tak any nemuseli furt s tím mopem, žeju. No a pak tohle, oni melou hovězí!
Ono ty katastrofy začly už ráno. Vzbudil jsem je včas tak nějak svítalo, že jako dneska není svátek a mělo by se někam jako jít. Jasně, ve svátek jde páník do práce, ale dneska je obyčejná sobota, tak výlet. Zas tak moc neprotestovali, páník po několika dobře mířených hrabnutí i vstal a panička ho přenesla k snídani, pak se probral skoro. Já byl ještě úplně fit a radostnej, že jdeme do hor, opravdu do hor. Zastavili jsme na Šámalce a že jdem cosi hledat. No a pak to začlo - potůčky průzračný studený, travička šťavnatá, já se neudržel a napucnul jsem se, k tomu rannímu kuřeti s bábovkou se mi to zdálo ideální kombinace. No a pak to přišlo - začaly se mi dělat bubliny, nemohl jsem krůček. No nebudu to prodlužovat, já tam to kuřátko, babiččinu bábovku, traviny slaďoučké vyklopil. Já todle moc neumím, ba vůbec, nejsem borec jako teta Beta nebo pradávný možná současník dynosaurů pudl Favorit, který vychovával páníka a tohle prý uměl po sobě i uklidit, já byl tak překvapenej! Ale ulevilo se mi a skoro zbytečně jsme zkracovali výlet, doskotačil jsem k auto úplně zdravej. No pak teda to mletí mne dost dorazilo, ale já to rozdejchám.
Jinak v týdnu se vlastně nedělo nic. V neděli krátký výlet, pak zkouknout dvě nutná vysvědčení, vypadalo to, jakože neumím číst jiný číslice než jedničky, oba trpaslíci s tím byli spokojený, ale já bych nebyl, tak trapně monotónní výkaz, nuda.
No a tím skončilo léto a od té doby se ochlazuje, jen teda je sucho jak vloni. Od tlapek se práší, houby zapomněly růst a stromy prosychaj. Jahody jsou malý a borůvky, podle mne, ani nedozrajou a opadaj. Třešně tak dlouho čekaly na děcka, až je sežrali červy a ptáci. A do toho ta zima, k večernímu brnkání si páník bere bundu, ostuda. A já v noci vstávám a připomnínám paničce, že přikrytej jsem krásnější a rozhodně líp spím. Jo, léto skončilo, počítám.
Psáno 6.7.2019

No, ano, trochu jsem se odmlčel, ale snad to vysvětlím dostatečně srozumitelně. Já totiž fakt neměl čas ani pomyšlení, protože tak ukrutně zodpovědnou práci už jsem dlouho nedělal.
Začalo to nevinně, jeli jsme na výlet k sousedům prozkoumat nějaké šutry. Krátký výlet, ale mohlo mi dojít, že bude hůř, protože na mne mí lidi dost útrpně hleděli a hovořili cosi o tom, že se nesmím přepracovat.
A pak to začalo, Už když na Chrudoše rvali tu rakev, bylo mi jasný, že to nebude jen tak. Naložili mne do jinak prázdnýho auta (vše v rakvi) a tradá na východ, do Kuňkvaldu. Ale tam nespíme, i když už se smráká, nakládáme trpaslíky a celou noc přes Horní i Dolní Uhry až na Pag. Tam, co jsme byli už vloni, jenže letos, a to jsem nevěděl, na mne políčili další bezva fintu - stal jsem se pobřežní hlídkou. A občas teda jsem taky musel zasahovat, když naši či ti druzí trpaslíci plavali nějak divně. Ukazoval jsme jim naše dozí tempa a dost čubrněli. Ale je fakt, že když si navlíkli ty monoploutve (asi od monalíza), tak teda byli o dost rychlejší než já. Jenže oni holt nic moc nevydržej, v tom je moje síla. No a krom plaveckého výcviku jsem měl na starost i soudcování kroketu a dosírání na kvalitu podávaných jídel...no prostě jsem se nezastavil, jen opravdu občas jsem směl trochu ulehnout, ale jen na chviličku. A pak zase ta cesta zpátky, to jeden musí všechno sledovat, celou noc! Páník to má jednoduchý, ten se v klidu drží volantu, ale co já to mám za vypětí! Ve středu ráno jsme dojeli a v podstatě ještě teď to dospávám. Dneska jsme šli na otočku do lesa a nejen, že se mi vůbec nechtělo (a dal jsem jim to setsakra znát), ale ani jeden obrázek z toho nevznikl, protože jsem pristě nebyl schopnej zdvihnout hlavu od země. Jak já bych spinkal! Tak dobrou.
Psáno 19.7.2019

No teda že bychom se doma nejak rozplacatili a trochu poleželi, nabrali sil po té šílené dovolené, trochu se vyspali, vysypali sůl z kožuchu a taky konečně něco snědli, tak to ne. Jasně, že páník simuloval práci, furt zapínal a vypínal počítač, aby bylo vidět, jak se nezastaví. Panička si flákala u pračky, ta za ni i vrčela, takže fakt teda neměla vlastně do čeho píchnout, ale já u toho taky musel bejt a tím pádem žádný odpočinek. Jak zmíněno výše, výpravy do lesů nebyly úplně úspěšný, se mi moc nechtělo, Jen tu travičku, tu teda musím ocenit, to na Jadranu teda nemaj. Zlatý naše lesy.
No ale protože jsme je už dlouho neviděli, tak hned o víkendu jedeme přespat do Kuňkvaldu, kde žáby dávaj dobrou noc a my si tam udělali takovej rodinnej mýdan. Navíc Fanča už jasně prokázala, že s péčí o kouzelné tvory nemá sebemenší problém, což je věrně zdokumentováno. I to, jak po mém týdenním působení to těm dětem sluší. Teď ještě, aby jim to taky myslelo.
Zbytek týdne v činorodém ruchu - opékáme se doma, opékáme se na zahradě, opékáme se v lese. Páník pravidelně propocuje hada, co si dává kolem hlavy, aby z něj neteklo. Teče. Já odmítám běhat a poskakovat ba už ani pitvořit se nechci, protože fakt vedro. Jen dneska to bylo lepší, vyhnal jsem je včas a navíc sbírání borůvek je ještě větší nuda jak sbírání hub, takže jsem vlastně furt odpočíval, jen jsem dosíral, aby neutrhli třeba vraní voko čtyřlisté. Ale jo, celkem jim to šlo. Doma sklízíme rybíz a maliny, těch malin je mi trochu líto, ale musím oznat, že panička je rychlejší a má na to asi lepší oči. A po rybízu mi źase děsně pění huba, tam se musím krotit. Jahody už máme jen malinkatý, ty ignoruju. Teď půjdu s páníkem sklízet cibuli. Ale ta zase je pro pejsky jedovatá, tak nevím, co vlastně na tý zahradě chovaj pro mne. Ani babiččina trpaslíka nesmím chutnat, ale on už je mi dost ukradenej, i když v noci svítí. Já teď dostal další krysu z Ikeji, takže vlastně nejsem tak úplně furt sám jenže - kryse sice není vedro, ale stejnak furt leží. Jen včera jsem ji donesl páníkovi do vany, aby se trochu ošplouchala, ale neměl pro ni vůbec pochopení. Navíc ji pak nechtěl do postele, a místo, aby se teda někam přesunul, zahodil krysu. Máme tu fakt těžkej život, krysa i já. Ale zase kdyby běhala, já bych musel s ní a tak vlastně je to takhle lepší. Ležet umím úplně náramně.
Psáno 27.7.2019