Nadpis měsíce je optimistický, ale vím, co píšu. Ano, právě podle zpráv v Německu bouřky vyvracejí stromy a vraždí lidi, ale tady jsou hice, páník naklepává kosu, protože v trávníku už nejsem vidět a tak králíci nekrálíci, tráva pude! No a jaký léto je letnější, teda?
Zahájili jsme týden výpravou do Karlovských bučin. Jednak panička tam ráda řídí (ano, všichni se bojíme), jednak jsme měli vidět spousty květin v podrostu no a výhledy vůbec měly být parádní. Byly, jak pravíval kVilík, takové babičkovské, posuďte sami v albu.
Úplně z jiného konce byl oslavný výlet, který jsme bez kVilíka učunili na dej jeho narozenin - jukli jsme na Jizerku. Móc pěkné to tam zase mají.
No, pak už to teda bylo slabší, protože paničky když má dovolenou, tak já se prostě nevyspím, neodpočinu, furt něco abych dělal. Občas sice páník nastartuje chrudoše a jedem do lesíka, ale takové krátkovky, jeden se ani neuštve. Pravda, já ta horka nemusím a tedy chodím jako moudrý psík u noh svých lidí a neposkakuju jako nějaký štěník s klacíkem, to já teda rozhodně ne! Teda jen někdy.
Taky jsem navštívil svou kamarádku doktorku, co se o ní od svého příjezdu do Sudet starám.Měla ze mne velikánskou radost, luksovala mi pupík a promírala mi ho na obrazovku, abych věděl, co v něm vlastně mám. A tak vím, že jsem úplně čistej. Taky mne poslouchala, nevím, proč na poslušnost má takový udělátko do uší, asi aby správně slyšela povely. A ano, dokonce prý velmi správně zvučím. Tak jsem dostal jen nějaký klukovský tabletky a hned jsme vyskotačili ven. Ještě jsem trochu dělal scény u nastupování - já tu rampičku tak nesnáším, kvedlá se to, nedrží to, smeká se to, jeden se na to pořádně netrefí - ale od té doby jsem už zase v dobré kondici, zvlášť dneska ráno v lesíku jsem si to užil. Ono kdo by si to neužil, když ty zatáčky do kopce zase jela panička a páník strachy vystupoval jen asi dvakrát, já měl hlavy zabořenou mezi packy, ale musím říct, že dobrý. Já ji to řízení naučím, počítám.
Dneska u nás proběhli trpaslíci, protože jak již řečeno, kVilík měl narozky a to se muselo aspoň trochu oslavit. A protože už je velkej gymnazista, stříleli vzduchovkou. Co bude dělat, až odmaturuje, to teda nevím, snad to moc nebouchne.
Psáno 5.6.2021

Tak jako nechci si furt stěžovat opravdu ne, ale zanedbávanějšího psíka byste těžko našli. Dost mne překvapuje, že se ještě nestavila psociálka ze zdejšího útulku, protože chování mých lidí je do nebes vyjící. No posuďte sami.
V neděli to ještě nebylo tak hrozný, trochu jsme pochodili po Opičáku, všude mokro a vysoké trávy. To inspirovalo páníka k tomu, aby se chopil takovýho klacíku s plíškem a mocnými rozmachy složil veškerou travičku na mé zahrádce. Už se nemám kde nořit, nemohu si prošlapávat stezníčky a schovávat bobky paničce. A to všechno jen proto, že kdosi má králíky a ti nemají co žrát. Jako kdybych já na tom nebyl naprosto stejně.
No a od té doby jsem se skoro nehnul ze zahrady, protože ta tráva se musela sušit - to vžddycky vyběhli s hráběma a dělali takový srandovní pohyby až seno lítalo. A já teda poslušně kolem nich chvilku poskakoval, ale bylo fakt vedro a moc se mi nechtělo. Je jednou jsme byli nad lomem, to jako že panička přesně odhadne ranní zlatou hodinku a vyfotíme si Liberec při slunkovstaní. No, jako ne, že by to nebylo pěkný, ale byli jsme tam hoďku před slunkem a čekat se nikomu moc nechtělo. V lese tma, mesto zapařený. No, a od té doby to páník marně dohání a ne a ne dospat. A to spí podle mne furt, nebo skoro furt. Ve středu naštěstí to seno odvezli, ale pro mne se nic nezměnilo - zavřenej, bez kouska milého slova, jen 3x denně strava plus teda krabičky s piškoty, to zatím ještě je. Alke když si stoupnu k umyvadlu, že potřebuju bumbat, tak hned scéna, že kdo jako furt má točit tím kohoutkem a že mám v misce (starou, teplou, navc mi ji dycky někdo ucintá) a vůbec.
Dneska došlo k drobné nápravě - prošli jsme Pauliho cestu kolem Smědavské hory, tam to má páník rád a panička neprotestuje. Pravda, horko bylo i tam, ale dalo se to vydržet. No a od té doby odpočívám, ono má začít pršet tak nic nezačínám, abych nezmok.
Psáno 12.06.2021

Není co psát, není nač vzpomínat. Vedro, vše prostupující. Já se snad naučím chodit do sklepa, kde se teda zatím stále ještě poměrně mocně bojím a schody jsem ještě nikdy nevylezl. Ale možná by tam bylo líp, v celé mé chaloupce není kde se před vedrem ukrýt. Mí lidi přestali chodit se mnou ven, vymlouvajíce se na to, že bych se uhřál. Že kupříkladu z páníka teče furtfest, to je takože jedno. Přitom já a uhřát se, no kdo by to řekl, že. Teda je pravda, že mám mnohem raději zimu, v tomhle počasí, jakmile prostě rtuť přeskočí nějakých 10-12 stupňů a tedy kaluže začínají vařit, se necítím úplně komfortně. Ale zase je pravda, že když se držím svých lidí těsně u noh - jsa nohsled, řeklo by se - jsem v naprostém bezpečí a panička mne nemusí připínat, ničeho se neobávám a když dneska káceli v Karlově stromy, úpe vpoho jsem to zvládnul a nikam neutek. Jó, kdyby byl mrazík, poletoval bych kolem nich v kruzích a cesta by byla podstatně nebezpečnější.
V neděli jsme obešli louky u Jítravy, panička zjistila, že tam v lese jsou 2 šutry, které ještě nikdy neviděla, tak jsme je teda objevili a od té doby si taháme ostružinové trny ze všech možných částí těl. No a od té doby jsme vlastně furt doma, jen ve středu jsm etoho lenocha vyhnali z postele před šestou a šli zkontrolovat hubní naleziště a zrovna musím konstatovat, že jsme správně udělali, protože jsme našli! A to tak, že hnedle 3x, ale fotka je jen jedna, protože panička se tak nadšeně vrhala na plodnice, že se to nestihlo zdokumentovat. A pak už zase jen bouda vyhřátá doruda. Dneska jsme zkusili Karlovské bučiny, páník si sliboval kytičky. No, rozplýval se nad každou řeřichou a fotil i shnilý listí, aby nebusel funět ten krpál oborou, který já teda kvůli němu musel lízt několikrát, rpotože paička vepředu, páník na čtyřech kdesi v křáčí, to já musím neustále monitorovat a vyhodnocovat, jinými slovy, nadřel jsem se já. Však taky od té doby vypouštím bubliny leža na koberci, asi ty pelínky mne netankujou. A myslím, že už dneska nevstanu, ani není moc proč.
Psáno 16.6.2021

Celý tento týden byl obzvláště vypečený. Lidi se tvářili, jakože pracují a navíc v pátek páník naložil své drnkací nástroje a odjel nám úplně fuč. Nespal jsem celou noc, hledaje ho všude, protože on se někdy skrývá. Ale vrátil se, chraptě. Takže mohu pouze zopakovat, takhle událostmi nenabyté týdny si mohou strčit za klobouk. Vlastně jsme byli venku jen dvakrát - v úterý ráno jsme jeli juknout na opravdu objevitelskou cestu do Rádla, kde panička očekávala záplavy orchidejí. Neočekávala je marně, byly tam a páník místo svého krásného psíka fotil to křáčí. Ale taky jsme mohli slovit srnčíka, kdyby mne byli bejvali pustili ze svodítka, protože se bozostyšně vyvaloval v trávě a stačilo jen trochu utíkat, což já bych rozhodně zvládnul.
No a druhý výlet byl ve čtvrtek večer a zase kytkařský. Panička konstantovala, že Karlovské bučiny by konečně mohly ukázat ty své slavné zlatohlávky a okrotice. Takže na mne se zase kašlalo, ale ono mi to bylo dost jedno, protože fakt byl hic a navíc už dost tma, tydlencty podvečerní výpravy jsou pro mne náročný, já mám za sebou dlouhou službu, oni byli jen v práci.
Otočila se nám tu hOlinka s pAnelem a Čárkou a Domíkem, ale místo aby mne vzali na nějaký smysluplný výlet, když páník byl fuč, tak si šli na koupálko a já jsem teda musel podřimovat. Ale nemohu říct, že by mne to úplně nebavilo, a navíc si myslím, že to dost umím. A když mne nutí jít ven, tak pak na ně vrčím a kručím a vůbec hlasitě dávám najevo, že už jsem čural včera a není třeba se jakkoli hýbat. Ovšem panička je fakt tvrdohlavá, tak teda po čase raději vylezu ven a konám. Ovšem když prší, což se v posledních dnech taky stávalo, vysvětluju jí, že psa by nevyhnala s že to podporuju. Někdy poleví.
Psáno 26.6.2021