Nevím jak u vás ale tady začlo letos druhý léto, jedno jsme měli kdesi v březnu. Nevím, jak vy, ale já, když jo horko, stydnu, uléhám, funím. Jo takhle když se pak smráká (no a taky třeba ve 3 ráno) a teplota klesna na milý sudetský průměr, ožiju. Pravda, když je to ve 3 ráno, páník protestuje. Z pohledu naší skromné farmy je to ale prý dobře, že konečně hřeje. Vůbec nechápu, jak mohli mít vinaři nějakou škodu z dubnových mrazíků, když nám teprve teď vyrazily první lístky na paničkou velmi dobře ostříhaných rostlinkách. Půjde-li to takhle dál, my zahlásíme škody (a samozřejmý nárok na odškodnění) kdesi v říjnu, protože to tak akorát začneme vykvétat.
Celý týden prakticky nic, ale ono nebylo o co stát, protože prostě nebyl vzduch na skutečné výlety. První pokus vzniknul už v neděli, kdy jsme pěkně na šestou ráno vyrazili na Dračí kámen, měli totiž přijet děcka, tak abychom stihli uvárnout, proto tak po ránu. Bylo to zbytečný, panička nasadila tempo nový severokorejský rakety a byli jsme zpět ještě před svítáním skoro. Pak jsme oslavili Kvilíkovo narozky (zajímavý, jo, ale kvůli mým narozkám žádnej dort teda nebyl) a začal zase ten úmor takzvaný práce, kdy nejvíc dřu já hlídaje.
No ale asi dvakrát jsem je vytáhnul, to zas jo, však taky něco fotek vzniklo z těch cest, ale podle mne, prostě málo. Málo, slyšíte?! A nic nepomíhá, že jsme viděli srnce i skákavýho slimejše. Málo!
Týden jsme zakončili pro mne objevitelskou cestou - vodopády na řece Desné, tzv.děsné vodopády. Teta Beta už tam byla dávno, já hanbář až dnes, ale dospat jsem nemohl a vyhnal jsem je včas, takže i lesní zvěř ještě spala. No a teď jdeme hlídat dědu, není mu nějak dobře.
Psáno 3.6.2017

Nějak se mi nechce vzpomínat, co se tento týden všechno odehrálo, nejraději bych řekl, že nic a šmytec. Nebyla by to úplně pravda, ale protože i pes musí být optimista, budu se tvářit, že všechno je v nejlepším pořádku, jen dědovi je pořád nedobře a dělá mi starost.
No a samozřejmě mi dělá starost, že venku (venku = v lese, na výpravě, v akci) vlastně skoro vůbec nejsem, už zase mne odbývají ruprechtickými výpravami. Dříve aspoň byly socializační (a to bějvala i sranda), teď už jsou vysloveně nijaký ba trochu evidentně účelový a jakmile je účel splněn, běžíme domů. Celkem bych rád zatlačil na ty svý lidi, abychom někam vyrazili, na druhou stranu chápu, že jsou raději doma babičce u ruky. Tak se taky snažím být platný, takže když dneska kupříkladu probíhaly děti, staral jsem se o ně vzorně, sportoval s nimi (nechápu, podle nich když s nimi hraju házenou, je děsně kluzkej míč, stěžujou si), jen na strom za nimi nedokážu vylézt, ať dělám co dělám.
Ještě jednu zajímavost mám - ačkoli rodilý Španěl z mesety, nesnáším horko. Jak já rád vyrážím na cesty před šestou ráno, to je pod deset stupňů a mě se výborně peláší. V poledne jsem zalezlej, funím a proklínám todle severosudetský horký tropický podnebí. Večer přijde chládek a já bych se na zahradě ublbnul, občas zavzpomínám na svoje rovinky, poběhám, poskáču, však on někdo ty drny zase uhrabe...
Psáno 10.6.2017

Nemáme moc dobré dny, protože dědovi není dobře. A tak se staráme, aby mu bylo teda líp, ovšem smolař já jsem se nějak neudržel a on se zlobil, že je celej poslimákovanej. Ovšem já z ato nemůžu, prostě to tak máme nastavený. Ale páník říkal, že aspoň děda přijde na jiný myšlénky, když na mne huhle. Taky tu proběhla tetka hOlinka, no prostě jsme se nezastavili vlastně.
Je fajn, že i tak stíháme aspoň občas skočnout do lesíka a trochu se provětrat. Jasně, nic se nesmí přehánět, ani větrání, a navíc jak jsme pravil, máme prostě práci doma. Ale v lese už rostou! Našli jsme už spousty asi 5 hřibůch kovářů. No a dokonce jsme našli i dve velikánský rozpadnutý, takže krom jiného ještě blbě koukáme, protože byly u cesty. Vlastně prý vždycky houby rostou u cesty, i když tomu teda já vůbec nerozumím, jak je to možný. Ale možná je to stejný, jakože masíčko taky roste v ledničce. Teda především, koukal jsem, že u babičky někdy roste v tašce. Takže ono je to prostě různý.
Dneska mne nevzali do bazénu a přitom už za chvíli mám brázdit Jadran. To zase budou ty protekční trpaslíci lepší plavci jak já. Samá nespravedlnost.
Psáno 17.6.2017

Mám stále větší problém vzpomenout, co se vlastně v týdnu přihodilo, pokud vůbec něco. Dny trávím především s dědou, povídáme si. On se pravda občas na mne zlobí, že cintám. Ale já si to tak neberu, jednak má pravdu a jednak to zle nemyslí.
Musím přiznat, že se mí lidi snaží mi občas nějakou zábavu najít, takže jsme byli 3x v lesíku a ani jednou jsme nešli stejnou trasu! Trochu je podezírám že místo mého venčení hledají houby, ale celkem lze konstatovat, že houby našli, takže pokud, tak dobře jim tak. A nebo mne s láskou vyvádějí ven a v takovém případě jsou odměněni - zatím především kováři, kozáci a růžovky.
Ovšem největší překvápko si na mne připravil páník na dnešek. Až tak mne nepřekvapilo, že jsme šli bloumat lesem už v 6 ráno, to chápu, to je prostě proto, abychom byli brzy doma. A celý den vypadal úplně normálka, nic nenasvědčovalo té obrovitánské psině v podvečer. Páník si totiž v OBI koupil maltu a že bude opravovat opadanou omítku z balkonu. No já se nemohl vynadívat. Když na sebe naházel už druhý kyblík malty a kolem něj se začínalo vytvářet takové obrovité vlaštovčí hnízdo, začalo mi ho být skoro líto. Moudře se zahleděl na své dílo, slezl ze štaflí, pohlédl vzůru a plác! Mohl začít znova. Nádhera. Je to hrdina, nic nerozmlátil, kýbl nerozšlapal, štafle nerozštípal. Nepoznávám ho.
Psáno 24.6.2017

Todle nebyl normální týden, ani co by se za dráp vešlo. Sice páník vlastně furt byl doma (to se pak jeden vůbec nevyspí), ale že by se mnou někam třeba vyrazil nebo nějakou akcičku provedl, to ne. Místo péče o psíka přenášejí hadříky z místa na místo, tahají různé gumové nafukovací věci a překládají je. Ve čtvrtek se dokonce objevil Kvilík s tatíkem a přivezli do všeho toho nepořádku velikánskou tašku plnou nějakých dalších hadříků. Podezírám své lidi, že otevřou obchod textilem, asi nějakej sekáč, počítám. Možná proto minulý týden páník ohodil ten balkon, aby se kunčoftům líbilo? Ale kde to budeme vystavovat a kdo bude obsluhovat eet, to teda nevím, já se do toho nehrnu. To raději budu nadále dělat dědovi garde, i když, přiznejme si, moc mi to nejde. K tomu zase páník běhal se sekačkou a tím pádem, protože ekologicky mulčujeme, na tlapkách veškerou trávu nanosím do pelíšků a on se vzteká. Přitom jeho věc, to jsou ty ekolózi, nevidí, jaký dopad ten jejich přístup bude mít, jaké to negativní externality, řekl by vzdělaný dogák. Prostě to sviní nohy, že.
V týdnu jen dvakrát v lesíku, hanba, z toho jednou v takovém pařasu, že se ani chodit nedalo. Naštěstí večer bouře s blesky a kapky ďály plesky, tak se mi ulevilo a poběhal bych trochu. Není s kým, furt tu něco balej. Co mne chudáka zase čeká?
Teď ještě auto naplňují, na střechu rakev kladou...něco se děje, lidí, bděte!
Psáno 30.6.2017