Ano, krátké noce. Vstávám někdy i před paničkou, neche se mi spát, když venku tak krásně prší, šlo by to jít do lesa a blbnout. A ti mí neschopní dvounožci furt že je třeba spát. Což panička, ta poměrně čerstvě vyleze, ale s tím chlapem je fakt problém - i když mu držím pevně nos, aby nemohl dýchat, a tahám ho z postele, bojuje. On je fakt tak děsně línej, že jde raději do práce než by poběhal po lesíku.
Teď jsme tuším ve čtvrtek zjistili, že už i u nás pod Pilzberkem rostou, tak se možná situace trochu zlepší, na houby zatím vždycky nalítli...
Týden jsem zahájili pochodem přes Pěnkavčí vrch, Lužky jsou mi skoro stejně milé jako Jizerky. Dokonce ani ty kopce už mi snad moc nevadí, všechno spraví bučiny, nejlepčejší podrost, co znám.
Jak jsem již byl pravil, v týdnu se mi nepovedlo s lidmi udělat vlastně nic. Oni prostě vymění tu svoji nesmyslnou práci za výlet! Zoufalci. A tak jsem vlastně furt doma, trénuju schody, někdy s paničkou teda trénuju i sedni-lehni-zůstaň, ten konec mi nejde, ale co by psík pro piškot neuďál.
Včera večer dorazili prťavci, tak mám zase šichtu. Ale je pravda, že jsem nečekal, že budou v sobotu, kdy i já si rád trošíčku přispím, už v 6 sekýrovat, že se jde na houby! Vlastně jsem v nich získal spojence, takhle brzy nás v lese snad ještě neviděli. Za ten skoro půlrok, co jsem s nima v lese nepochodoval, musím uznat, že udělali velikánský pokrok. Pravda, Kvilík místo sledování hub páníkovi vykládál o jakési hře majnkraft, musí to být dost děsný, protože kde není úpír, tam je duch či zombie, nechápu, jak se to někomu může líbit. No a Fáňa trhá kytky místo hub. Takže to zase bylo všechno na mě, shánět je dohromady, dohlížet na jejich skoky ze skalisek a nakonec i ty houby najít.
Ještě, že večer mám nárok na odpočinek, by mne asi zničili zachvilku.
Psáno 4.6.2016

Týden utekl jak dihydrogen monoxide, ani jsem se nestihnul pořádně obnovit a už jsou tady zas.
V neděli jsme mohli houbařit až odpoledne, protože ráno šli do bazénu a nevzali mne sebou. Co mi je po tom, že Kvilík přeplave bazén, když mne tam nevezmou, abych mu ukázal ty nejlepší finesy? Dobrá, uznávám, že tobogán není nic pro mne, ale plování v dráze je moje hobby, to my ve Španělích známe od chovné bedny. A vířivku, tu bych si taky dal, teda. Další případ diskriminace ve společnosti, která má plná ústa inkluze. A přitom, i když nejsem teda zrovna naklikanej, tak vychovanej, to já jsem. A jak jsem socializovanej! Žádné oko nezůstane suché po mém polibku, no, někdy dokonce je to oko nadlouho zaplácnuté... A jak pěkně umím zdravit, tak táhlé zavytí naposled uměl Bílý Tesák!
Díky rostoucím plodnicím nebylo tak těžké lidi dostat mezi stromy, však jsme taky přinesli nejednu nůši. Ovšem letošní rok je velmi monotematický - na tunu kovářů jedna růžovka. Soudím, že z toho smaženici neudělají, teda. A tak sušíme a sušíme.
Dneska jsem je přinutil vstát trochu dřív, vždyť přijede návštěva (mocně se slaví) a musíme toho moc stihnout. Samozřejmě brnkačka je navařit pro těch 14 lidí, to zvládneme, ale - musíme přece jít do lesa! A tak pěkně už v 6 vyrážíme, páník tvrdí, že nemůže řídit, rpotože ještě nevídí, ale já ho ženu, panečku. V lese ještě není ani zvěř, jak jsme tam brzy a už nám hřiby hupkají co tašky.
V poledne je tu plno a začíná obrovitý mýdan, který končí soubojem světelných mečovců, který rozhoduji já tím, že páníka potlapkám po ramenou, to už neustál. Takže Kvilík je vítěz, po večeři všichni balí a já už sotva lezu. Dobrou.
Psáno 11.6.2016

V podstatě se nic celý týden nedělo, patrně začíná nuda v Sudetech.
V neděli jsem s těmi dvěma poznával nová zákoutí Lužek, no jméno Prysk mne uchvátilo skoro jako bílé hřiby paničku. Neříkam, že tam mají ošklivě, prostě tam mají jinak. A Sierra Llizera je prostě mi bližší.
Nebýt hub, nedostanu se ven, ale je pravda, že zpočátku jsem musel dost odpočívat - ta výchovně vzdělávací činnost, kterou na mne pohazují v souvislosti s tou jejich omladinou, mne těžce vysiluje. Ono to neposedí, poo nepospí, prostě už to na mne není, já mám rád svůj režim.
Jinými slovy, do lesa jsem se juknul prvně až v úterý a hned jsme vlekli domů plodnice. Vlastně všude tu teď na všem, co najdou, leží nakrájené houby. Zaznamenal jsem, že prý je již na zimu nasbíráno. No nechápu, kalíšek s mými granulkami je skoro prázdný, a to do něj nasypali 18 kilo! Tak jak jako že nasbíráno? Z mého úhlu pohledu - v zimě bude hlad.
Dneska už jsem to ráno nemohl vydržet a tak jsem páníka vykopal z pod duchny dostatečně včas, aby měl šikmé světlo, jak on to rád. Blbý bylo, že on asi zrovna dneska šikmý světlo nechtěl, vrčel celou cestu a jak měl slepený žmurky, ani pořádně nic nenašel. Pro něj jsou tyhle krásný rána úplně zbytečný. Přitomá já jsme se konečně pořádně proběhal, protože mi cákalo z pod tlapek, bažinky i potoky byly krásně naplněný a nikde ani noha. Až když jsme se vraceli, musel jsem zase na motouzu, protože všude spousty lidí s košíky. Jen nechápu, proč je tahají v ruce a nemají je správně nasazený?! Prostě lidi.
Psáno 18.06.2016

Asi se odstěhuju. Ještě jeden takovej tejden, balím misky, sáček s granulema a přecházím k babičce.
Začalo to vlastně nevinně, výletem v mých oblíbených Lužkách, na Studenec. Dokonce i přibalili novou vůdkyni, mladou slečnu, kterou jsem rád do kopce táhnul. A vše vypadalo celkem dobře, houby jsme našli a tedy bylo lze výpravu prohlásit za úspěšnou, závěrem jsme sotva lezli, i to je signál úspěchu. Ale pak se to nějak zvrtlo. Především zmizela mi babička s dědou. Moc mi chybí, není nášup. A navíc tu prudí spousty ptáků, co jsou rozmazlený a furt se dožadujou přídělů žrádla, kteréžto jim babička trhá od mé huby (teta Beta prý jim nic nenechala a protože se jí babička bála, tak jí nedokázala zabránit vyblízat z dlažby i poslední drobek, ale to já teda nedělám). A když taková straka sedí na lavici, obchízím ji obloukem, ona je dost nebezpečná, řekl bych.
V týdnu vedro. A žádná zábava. S lidma je nuda. Jen dvakrát jsem byli na houbách/v lese (je to zajímavý, když něco najdou, byli na houbách, jinak mne byli venčit), skoro furt na motouzu, koho by to bavilo. Vůbec nikam mne nevezmou. Vrcholem byl dnešek, kdy mne opustili vlastně ještě zatmy a vrátili se až večer! A přes den na mne pustili strejdu Zdenka, co nemá rád psy. Ale je fakt, že se tu aspoň zase objevila babička s dědou, aspoň dá někdo těm protivnejm ptákům a na mne snad zbude.
Psáno 25.6.2016

Něco se chystá. Panička přenáší věci z místa na místo, dává je do igelitek a zase ven. Vynáší věci ze skříní a zase je tam dává. Neustále sleduje předpovědi počasí, ale podle mne někde jinde, než tady, protože ty obrázky neodpovídají. Stále si telefonuje s mlaďaskou a vzdychá, že děti mají teplotu (na mne samozřejmě nehledí). Tak nějak se tu přestává vařit, ještě, že babička je na svém místě a doplňuje mi kalorie, tady je teda rozhodně nezískám.
Ven se chodí sporadycky, spíš spora, než dycky. Ještě že jsou ty houby, jinak bych se prostě mezi stromy nejuknul. A ani socializační výpravy do Ruprechtic nejsou, prostě se něco chystá.
Uklízelo se už ve čtvrtek, to je divný, to neznám. Raději jsem si zalezl do velkýho pelíšku nahoře (zase budu muset nějak na čůrání dólů,chjo, chudák já, ty schody mi byl čert dlužnej) a situaci monitoruji. Tvářím se jakože nic, ale pro jistotu jsem si natahal na druhý pelíšel prakticky všechny zbytky plyšáků, lana, prostě důležitý věci. Teď sledovat sáček s kranulemi, stojí provokativně v předsíni, co s tím udělaj. Páník čistí foťák, to jsem snad ještě ani nezažil. Skoro se začínám bát.
V neděli jsme po dešti prošli "mločí cestu", což o to stezník je to pěkný, ale houby jsme našli. Od té doby chodíme pod Pilzberkem oči na stopkách, a nic moc. Asi jsem to zakřik, když jsem si pochvaloval nálezy. Možná i proto taková domácí nervozita? Nevím, čekám, co bude...
Na střechu auta dávají rakev, snad se v rodině nestalo něco hrozného!
I když v poslední době hrozně nerad nastupuju (a z nějakých nejasných příčin i nerad vystupuju pod Pilzberkem, páník tvrdí, že proto, že když jede auto - je tam zákaz - tak panička děsně řičí, připíná mne na motouz, sráží do příkopy a je to prostě stresující), raději se tedy usazuju u balíků, tašek, mošen, ruksaků a ejhle i zavařenýho masička a kranulek v sáčku, asi se bude dít něco moc pěkného. Nehnu se z místa, mě neutečou!
Psáno 1.7.2016