Jak jsem již zaznamenal minule, pro paničku jsem chabrus. Tak jako jasně, mám ta záda, že, ale teď už i pravou zadní, která je silně sledována, no a ano, proč bych si občas nepajdnul, žeju. A do toho patrně občas okolo něco hárne a to mi taky nepřidává, to já jsem pak takovej celej zmotanej, špatně spím a špatně vycházím s paničkou, zatímco s páníkem velmi dobře. Navíc tu v týdnu fakt furt lilo a bylo pěkně zima, takže naše výlety byly kratičké a vlastně nestály za nic, už proto, že páník furt fotil vodu a na mne se vůbec nesoustředil, přitom teď už jsem na pomalou závěrku ideální.
V sobotu jsem naložil i babičku a jeli jsme na gratulační jarní mejdan do Otročína, kde jsem si trochu zablbnul s Mikulášem, což je nový rodinný tvor, byl jsem zvědav, jak si mne od Silvestra pamatuje a řekl bych, že jo. Ostatní děcka si mne pamatujou taky, ale u nich to není tak zajímavý. A ani se mnou fotbal nechtěli zahrát, holky mi nepučovaly balónky, prostě trochu nuda, no. Co taky čekat od rodinnýho setkání, žeju. Ovšem těch 350 fotek jsme s páníkem dělali až do půlnoci a tím pádem tenhle sobotní záznam vzniká až v neděli a i tak jsem jen na půloko, protože ráno mne hnali hned na výpravu aby se mi nezkrátily žíly, ovšem o té budou eventuální obrázky a slůvka až za týden. A teď fakt odpočinek!
Psáno 9.5.2021

Divnej tejden, teda. Vlastně začal už tím zmiňovaným mejdanem u hOlinky, kdy si všichni plnili břich a moje granulky zůstaly doma (panička pravila, že bych stejně nejed, což je sice pravda, ale dotklo se mě to). V neděli jsem sotva vstával, to mám okoukaný od páníka, jde mi to možná už i líp jak jemu. A tak jsme šli jen nad lom pokoukat a než vstali první běžci, byli jsme doma. Páník tvrdil, že má spoustu práce na zahrádce, ale všichni jasně a zřetelně vidíme, že ta si dělá, co chce ona a jeho zásahy naštěstí ignoruje.
V týdnu se oba tvářili, že pracujou, to v posledních měsících nebylo úplně běžné. A tak jsem se musel spokojit s kontrolou tulipánů, i když, pravda, jednou jsme taky koukali v lesíku, jestli náhodou nepřišlo jaro. Nejlepčejší to bylo ve čtvrtek, to páník rozhodl, že už určo raší bučiny a pojedeme na ně kouknout. A ony fakt raší! A to tak rychle, až to šustí. Takže z toho rovnou vyplynul sobotní výlet - kombinace rašení a bublání - cesta na Velký Štolpich. Panička se hrozila, že to nedám, že mám vrklavej zadek (na sebe by se měla juknout!) a pravou zadní že vytáčím (tím častým sdělováním této skutečnosti vytáčí jen páníka), ale když viděla, že neuspěje, za trest nás vzbudila v půl šestý, že jako bdue lepší světlo. A nekecala! Šlo se nám báječně, nikde nic nevrklalo a světlo bylo vynikající. Ovšem teď, pravda, už se mi moc nechce z pelínku, venku padaj kroupy, ale radiátor hřeje, tak co.
Psáno 15.5.2021

Další týden utekl jak vodka a já jsem tu opět se svým pravidelným raportem. Ono teda vlastně není moc co psát, protože pokud zrovna nepršelo, tak padala mha. Páník se prsí, že opět nadělá seno králíkům nějakého jeho kolegy, je pravda, že domek již zarůstá a mizí v travinách, ovšem jak to v tomhle chtějí sušit, to mi hlava nabere. Ale já tu od toho nejsem, mou rolí je občas jim do té trávy něco položit a pak sledovat, jak panička s igeliťákem pročesává pozemek. Jinak se mne ty jejich latifundie netýkají.
Trochu bych jim křivdil, že jsem se z baráku nehnul, občas jsme vyskotačili, ale nebylo to zadarmo. Kupříkladu na Malevil jsem se po dlouhé době podíval jen díky tomu, že páník se rozhodl i letos ztrácet míčky, a tak jsme se mu šli s paničkou z povzdálí vysmívat. Taky jsme si zopakovali výstup na Maliník, výjimečně ve čtvrtek ráno, to mne tak zasáhlo, že jsem to až do večera dospával. Kontrolní cesty pod Pizberkem jsme zanedbali, protože prý stejně stále nerostou a hledali jsme změnu. Já mám teda tlapky ušoupaný z toho hledání a stejně kroužíme furt na stejných místech. Provalilo se to dnes, kdy jsme vytáhli do deštíku hOlinku s pAnelem okolo Valtinova na jeřáby. Páník si pochvaloval dynamické nebe a pAnel prodojený boty, jeřáby se schovali mezi vrabce asi. Jen srnčí jsme viděli a pak taky nějaké dravé ptáčky, ale páník byl líný vzít si telecí objektiv a tak z fotky nepozná nikdo nic.
No a závěr - zase prší. Jdu se na to vyspat.
Psáno 21.5.2021

Minulé stížnosti na nedostatek výprav se neopíraly o žitou zkušenost, o nejhorší možný stav. Tak ten nastal tento týden, myslím, že slabší už to být nemůže. A je úplně jedno, jestli je to proto, že prší nebo že páník si někde trajdá a nemá na mne čas. A tím mne odsuzuje k paniččiným socializačním pokusům, kdy musím chodit sídlištěm a tvářit se, že tam není nic ke čtení a když na mne štěká jakýsi jozefčík, musím se tvářit, že jsem hluchej, přitom já moc dobře vím, jak mi vyhrožuje totálním roztrháním a pomočením zbytků mé kůže, kterou si nechá vydělat do svýho hnusnýho pelechu. Kdyby tomu lidi rozumněli, už je pro hate štěk dávno arestovanej, ale protože lidi ničemu nerozumněj, tak si klidně může vykřikovat ty svý nenávistný štěky.
Naštěstí páníkovi i paničce nějak ublížil jakýsi zubař a tím pádem místo práce jsme čtvrtek i pátek strávili aspoň kratičkou procházkou po mých oblíbených místech. No a dneska se páník pochlapil a i když má zákaz, tak jsme vyrazili. Teda on nemá úpln ězákaz, on smí prý chodit jako důchodce, čili normálně. Ale šli jsme na Černou Nisu, to já moc rád. A abychom si to zkrátili, panička našla několik zkratek díky svému mobilu a tím pádem jsme ušli úplně stejně jako jindy, ale bylo to podstatně dobrodružnější. Takže nakonec jsme všichni spokojeni a konečně po velmi náročným týdnu mohu hlasitě odpočívat. Jdu na to.
Psáno 29.5.2021