Vlastně není moc o čom psát, o střídání sněhu a deště to skoro nemá cenu a o coronaviru už psal asi každej a kdo jsem já, abych vědění posunul.A vlastně celkově to za nic nestojí, tolik jsem se těšil, že mým lidem prdne v kuli a pojedeme si zaprknit do Itálie, no a nic. Máme tu zaracha, z baráku se nehnem.
Týden jsme zahájili drobným průzkumem pod Troskama, kde páník chtěl mocně vidět jakési jemu neznámé skalky. No, tak už je viděl, i když se krčily mezi mrtvými smrky a jediný, co víme, jsou chráněný. No a pak tam taky maj pěkně rozbahněný cesty a kvetou jim tam bledule.
Jó, tady v Liberci je úplně nuda jak v Brně. Kdyby tu nějakej roužkovanej borec nevykradl sámošku, tak se tu nestalo vůbec nic. A do toho my jeden den brodíme sněhem, druhej den se rozplýváme nad kvetoucí zahradou. Fakt divný dny a žádná radost. Snad jen sledovat páníka, jak lepí babičce jakousi skleněnou vzácnost a vystřídal už asi sedmý lepidlo a furt nic, to je jedinej světlej bod posledních dní. Jak říkám, žádná radost, zobnul jsem kočkám, co jim babička dává na misky a mám z toho bolení. Tak aspoň dostávám rejži, jen nevím, jestli z toho nemůže bejt ten koronární virus, přece jen, rejže... No, uvidíme, možná se uvrhnu dobrovolně do karantény, protože v horním pelíšku mi je nejlíp, možná to není špatnej nápad. Zvážím to, jen se trochu bojím, že to bude ještě větší nuda, než dosud.
Psáno 07.03.2020

Jsem zcela vysílen a mezi jednotlivými odstavci, výběrem fotek a vůbec prostě editorskou činností, občas hlasitě chrupnu. Ale páník to vydrží, páník je ocelový. Já jsem krapet vykulený, protože kolem se stále diskutuje o car-anténě, nechápu. Chrudoš anténu má, teda takovou ploutvičku, co páník utrh při couvání s garáže, když zároveň spustil zavírání rolety. Ale o tom asi ta tolik diskutovaná car-anténa není. Babička se kupříkladu o chrudoše nikdy nezajímala, ale tohle jí zajímá a vyhnala mi lidi dokonce na mimořádnej nákup, to je neobvyklý. Pozitivem je snad jen to, že mám o pytlík piškotů víc jak obvykle. A srandovní na tom je, že když nakupujou, tak pak vařej pizzu a tu páník nemá rád a tak ji teď měli zas. Teda jak ten se šklíbil...
Přitom ten týden nezačal zas tak úplně katastrofálně - objevovali jsme dosud neprozkoumané kousky země okolo Klíče, teda spíš pod ním, okolo Nového Boru. A že bylo co objevovat, viděli jsme zviřátka, ptáčky (třeba krkavce) a spousty skalisek, z kterých se mi nedobře chodilo. Ale cesta byla zajímavá, nakonec i rpoto, že s námi šla teta Hedlu a to je dycky psina.
Jinak v týdnu jsme vlastně občas taky do lesa skočili, hlavně v druhé půli, kdy paničku vyhnal ze školy korunovanej vír a páníkovi nezbylo, než se tomu přizpůsobit. On takovej korunovanej vír není žádná sranda, i proto nám tu v Sudetech všecko zavíraj, nikam se nesmí, prý i do lesa to bude zakázaný. Já teda do hospod moc nechodím, protože se tam moc nevejdu, ale zrovna teď jsem na to dostal takovou velikánskou chuť, a hned mám smůlu. Na fotbal taky nemůžu, ne, že bych někdy byl, teda, ale co kdyby, žeju. Počítám, že tu bídně zhyneme, když tak koukám na ty svý lidi, tak z nich teda zas jako moc dlouho živ nebudu, teda, no, snad něco ulovím později ještě. Zatím budu odpočívat, bůhví, jaký hrůzy mne čekaj. Třeba mne zase v lese přepadne divokej krvavej zlej pes, jako tudle, ještě, že je to nafocený.
Psáno 14.3.2020

A je to tady - páník to chytnul! Má houofis! Je protivnější než obvykle, furt sedí u počítače a vzteká se! Bojím se progrese, snad to na mne neskočí. Babička je úplně klidná, jakoby netušila, o jak nebezpečnou nákazu se jedná, upekla mu dort! Měl jsem jen kousek. Na psi teda prej houmofis neleze a vypadá to, že ani na paničky, je to genderově evidentně nevyrovnaná nákaza, ale přece jen mám trochu stažený půlky, aby mne nepřevedli na dietu!
Jinak díky tý páníkovo nákaze jsme vlastně furt doma, především přehazujeme kompost, vertikulátorujeme zahradu a pak to zase hrabem a zašlapáváme zpátky (ty lidi jsou divný, stejně, a nebo je to důsledek toho houmofisu už?), fotíme kytky tím subjektivem co dostal k narozkám a furt mu to s ním nejde, no a teda opčas vylezeme ven. To si slavnostně nasaděj košíky, zřejmě je houmofis trochu něco jako vzteklina, a chodíme tam, kam lidi vůbec nepřijdou (teda to, mám pocit, děláme furt). Takže týden jsme zahájili v Paulině oudolí, to když páník chtěl okouknout, jak švýcaři bojují s koronárním virem, ale českosaský švýcaři byli všichni zalezlí a nic jsme nezjistili.
Pak zase páník za odměnu, že musel na nákup (teď musí sám, od babičky dostává mnohastránkový návod, co všecko má nabrat a vůbec se na to netváří jako šťastnej) si vydupal zdravotní výpravu k vodopádům na Jedlové, tam jsme skoro furt a skoro vždycky sami. Tentokrát uznávám, že cesta "po silnici" zpátky nebyla úplně jednoduchá, protože jsem se bořil i já, který běžně chodím jak elf.
No a v mezidobí jsme kontrolovali i naše místní ruprechtické lesy, jestli třeba už nějaký hubky nelezou...
Jsem z toho unavený a musím říct, že pánííkův houmofis beru jako velké porušení mé komfortní zóny, protože normální dny začínají spánkem do oběda, a to teď, když musím na něj dosírat, prostě není stíhatelný. Už aby mu ten houmofis vyhnali z těla.
Psáno 21.3.2020

No co já bych asi tak měl psát. Minule jsem se tu páníkovi vysmíval, že chytnul houmofís (ještě ho to drží, potvora) no a co čert nechtěl, já chytnul kašlík. Rozbory na koronavíra mi nedělali, protože panička má moudrý oko a diagnostikuje bez výtěru - mám psincovej kašel. Furt to říkám, že páník má v pracovně jak v psinci, ale panička prostě spoří, no. Tak z toho teď mám já kašlík a páník houmofis. Ale on říká, že to je furt lepší jak houmles, to ještě neznám.
No a když jsme takoví chcípáci, tak je samozřejmý, že mnoho nešlapeme nikde, navíc páník občas trochu zazlobí, vezme si kravatu a jde ven, naštěstí chodí maskovanej, takže průšvih snad nehrozí. Ale on pravil, že nejhorší je absťák, to taky nevím, co je. Zkrátka se tu tak jako poflakujeme. V neděli jsme bylo zkontrolovat stav vodyna přehradě na Černé Nise, moc pěknej výlet, na dlouhou dobu poslední. To jsem ještě nechrchlal. Spustilo se mi to až při úterku, když jsem běžel říct babičce, že se podává káva. No a od tý doby chrchlám furt, možná za to může naše ranní výprava, kdy jsme nad Českou Chalupou hledali Mešní kámen, a našli. Ale byla to práce přetěžká, on teda není úplně na cestě a za těch 250 rokůch to tam dost zarostlo. Ale našli, protože nejsme žádný mejdla. Jen holt teď lišky budou dost kašlat, protože jsem asi byl krapet virulentní. Až do dneška jsem tvrdě drženej doma, ani s míčem si nesmím hrát, jen když páník fotí kytky (nejde mu to, trápí se s novým sklem), tak můžu na zahradu. Až teda dneska ráno jsme trochu šli proti vodě, panička si myslí, že jako si myslím, že jsme byli na výletě. Trochu mne podceňuje, ale nemá cenu to rozebírat, páník říká, že mám bejt zticha, že to je bezpečnější. On taky dost mlčí.
Psáno 28.3.2020