Dny nám zamrzly.Začalo to leknínovou limonádou, kde panička i při vší ledoborecké práci nedokázala vytvořit jakoukoli skulinu, natožpak pitelnou. Od té doby postupně mrznou i všechny naše činnosti v jednu velikánskou nečinnost. Nejde to jinak, je fakt zima. Na kratičké výpravy fasuju kabátek po tetě Betě; je to možná trochu hanba, ale jen přes prsa je mi těsnej, jinak plandá.Dneska jsem si ho navíc znečistil, Betka čůrala asi úplně jinak. Když jsem teď byl na čočkování, pan doktor povídal,že větší psík v Liberci není, tak nechápu, proč teda mám velkej kabát, ale možná mě jen utěšoval. Holt Betka v naší rodině je furt nedostižnej ideál.
Dneska jsme ráno zkusili vyrazit na delší výpravu, páník chtěl fotit led (jeho nápady už delší dobu nehodnotím). Začátek - v autě - nebyl tak hroznej, i když i tady všechno křupalo, bylo asi -15. Páník si cvakal svoje obrázky a my s paničkou tuhli. Když už mi přestaly sloužit tlapky, vrátili jsme se jak zpráskaný psi, takhle teda dlouhý výlet nevypadá. Ale jedna pozitivní věc - když oba trochu máknou, já pak umím skoro sám přejít ledovou potnu. Takže úspěch, řekl bych. Tento týden jich nebylo mnoho.
Od té doby rozmrzám, snad to do příštího týdne zvládnu.
Psáno 3.3.2018

Fakt byla děsná zima. Jsem na tom hůř jak páník,pročurávám si kabát, to von nedokáže, ale taky ho to nestudí. Naštěstí i do Sudet dorazila zpráva, že březen je jarní (radějiještě jednou - jarní) měsíc a začíná se to pomaloučku projevovat. Kupříkladu tím, že mi přestává chutnat. Ranní dva hrnky kranulek si nechávám k obědu naředit druhou dávkou masíka, to dojedu (a tím pádem vynechávám polední jeden hrnek) po větším přemlouvání, někdy si nechám i kousek másla na misku položit, to pak už je zpravidla tutovka (nejlepší stejnak je, když babička usmaží koblížky a krucánky) no a večerní dva hrnky už zpravidla zpracuju, samozřejmě musí bý promíchaný se skutečným kuřátkem či kravičkou, to je jasný. No a panička optimistka už zase běduje, že budu vy-chrt-lei. Tak jak na ty svý dva lidi koukám, říkám si, že někdo musí holt to auto nadlehčovat, žeju.
Procházky lesní nebyly nikterak dlouhé tento týden. Na počátku proto, že mi mrzly tlapky, pak zas pršelo a já mám lidi z cukru...No ale nebylo to tak hrozný jako jindy, občas jsme se ven prostě podívali. No a samozřejmě páníkovi furt nebylo dobré světlo, takže fotek málo a nedobré. Von se to prostě nenaučí.
Asi nejlepší zážitek poslendích měsíců byla dnešní návštěva Ejmí, s tou asi budu chodit, počítám. Trochu jsme poběhali po zahrádce, něco málo jsme si řekli myslím, že bychom mohli kamarádit. Teď hodně záleží na všech těch lidech okolo (stejnak si myslím, že je to nespravedlivý, jak oni rozhodujou na našich životech, vztazích a tak vůbec), jak se náš vztah bude vyvíjet. Ale protože jsem dostal na konec dárek (no, hned mi ho šlohla, ale dobře to dopadlo), tak si myslím, že mám velikou naději. Ale teď mne omluvte, já totiž jsem z tý návštěvy tak naměko, že už spím.
Psáno 10.3.2018

Nemůžu říct, že by týden začal zle. Českým rájem se putuje zpravidla pěkně, pravda, paniččino odhady vzdáleností nejsou úplně přesný, ale my s páníkem jsme děsně silný a vydržíme nezakňourat a šlapat. Jen se nám to holt krapet protáhlo, výhledy byly typické a tak vůbec. Ale pěkný.
Ovšem bohužel tím to taky teda skončilo. Já se nepřu, že občas je nutný třeba i pracovat, když už to nejde jinak, ale furt?! Večerní proklusy kolem kostela, jakkoli je pěknej, mne teda nijak neuspokojujou. Já vlastně ani nevím, co se celý týden dělo, protože prostě není nač vzpomínat. Jen snad ty trudný chvilky, když vyhlížím z okna a čekám, kdy se mi vrátěj. Pravda, když pláču dost hlasitě, přijde babička, ale tu já teda ignoruju, aby si nemyslela. Jasně, když má nějaký zbytečky (stejnak je zajímavý, že její zbytečky jsou několikanásobný oproti droptům ze stolu mých lidí), ustrnu se, ale jinak ji ignoruju, zvlášť když pláču. Jéžiš, jak já pláču! Fikus pouští listy, když mne slyší, monstera se svinuje a pavouci zalézaj. Ale ty lidi - nikde.
Velmi drobně to spravili v pátek a v dneska, kdy teda se zkáznili a trochu jsme šli číst jelení vzkazy. Zajímavý bylo, že včera do zelena, dneska komplet bílo! Ale to se podstatně líp čte, když je čerstvej sníh, prašánek, jdu v něm první a jsem prvočtec. Ale jeleni nikde, nikdo si se mnou nechce hrát, jen občas klacík najdu a ledviny svým lidem jím obrazím, neb jsem správně narostl. A oni ječí a klacík mi lámou, najdu druhý a tak to pokračuje, dokud panička nevyndá piškot, to pak sednu, lehnu, zobnu a na hru zapomenu. A pak pokorně kráčím vedle ní a poctivě 3 kroky to vydržím. No a pak nanovo, pokud se nezačtu, a tím se vše zacyklí, až jsme najednou u auta a pohádky je konec. Ale jo, tohle mám rád, mohlo by toho být ale víc, aspoň denně.
Psáno 17.3.2018

Asi mne vezmou do televize k rosničkám, počítám, že zaskočím za Míkovou. Věc se má tak. Když hrozí zima a ani Noři ještě nenoří sloupec pod nulu, začínám se futrovat, běžná dávka kranulek a kuřátek či kraviček nestačí. Jedva však slunko má vysvitnout a teplý vítr vát, strava stává se nestravitelnou, nepomáhá ani máslo na kousky krájené a do misky vhazované. Vidím tak na 3 dny dopředu přesněji než YR.NO. Delší předpověď nezvládnu, prostě jednou se nažrat musím.
V týdnu tentokrát na mne byli krapet hodnější, ono možná i proto, že teploměr se dostal někdy i nad -5 a tedy už neměli žádnou výmluvu, zvlášť když mám svůj kabátek. Jen Chrudoš prý v zimě moc žere, stěžuje si páník. Vzhledem k prvnímu odstavci já při této diskuzi raději dělám, že spím.A navíc panička tvrdí, že začínám shazovat zimní srst, patrně budu tedy první sudetský naháč.
Na druhou stranu to vypadá, že místo toho, abychom chodili číst vzkazy kopytnatců, kochali se liščími norami a pokoušeli se pronásledovat divočáky, chodíme hledat nejlepší pohledy na Liberec. To teda nevím, jestli vůbec dává smysl, když všichni víme, že v Liberci je pěkná jen radnice, náš ruprechtický kostel a moje pelíšky. Nic z toho netřeba panoramaticky zvěčňovat a už vůbec ne v tom děsným fofru, kterej dycky panička nasadí, jakoby věděla, že za deset minut bude už tma a bude se muset na totéž místo znovu.
Dneska si ale našplhali. Měli jsme jít kolem Javoráku, ale šli jsme na Pilzberk. Někdo si totiž myslel, že tam už nebude sníh, no to bylo překvápko! Ale pro mne milé, krapet jsem si zaběhal, veliká radost. No a páníkovi mobil hlásil, že má splníno, takže tohle nebyl zbytečnej den.
Psáno 24.3.2018

Týden nezačal úplně marně. Byli jsme objevovat vyhlídky nad Lázněmi Kundratice, tam to zas tak moc prochozený nemám. No, žádnou vyhlídku jsme prostě nenašli, orientace v náročným terénu nám zrovna dvakrát nešla, bloudili jsme snad furt. Ale zase z druhý strany je třeba říct, že to tam vůbec není ošklivý, klidně bych sem do lázní mohl. Jen nevím, co tu vlastně lázňujou a ono mi vlastně nic nechybí, takže není jasný, co bych jako v těch lázních dělal, krom hledání vyhlídek teda. Ovšem v přilehlé hospůdce inzerovali frťánky a panáčky, takže něco by se ke konzumaci jistě našlo. Od té doby dumám, proč se tomu vlastně říká lázně a jak se zdravotní pojišťovna srovná s tím, že to dotuje. Ale pěkný to tam maj, to jo. NAvíc jsme tam pro paničku sháněli březové proutky do vázičky, aby se jí doma udělalo jaro. A byli jsme úspěšný, náhodou!
No a pak jsme zase upadli do týdenního stereotypu. Blížící se Velikonoce patrně způsobily, že mí lidi skoro nebyli doma, natož aby se mnou šli třeba do lesíka. Večerní obcházení kostela je fakt dost nuda a jednou dokonce to odbyli tak, že by se měli stsydět - došli jsme jen ke garážím a pak, sotva jsem si krapet ulevil, to otočili a pelášili jsme domů. Tak já si teda zdravotní procházky nepředstavuju, ale je mi to málo platný, tady velí úplně obrácený konec vodítka.
Přece jen trochu si to Velkým pátkem napravili. Já věděl, že mají přijet Kvilík s Fáňou, ale že ráno ještě za šera vyrazíme na průzkum nové cesty pod Pilzberkem, to jsem fakt netušil, asi to bude souviset s paniččinou reakcí na změnu času - vstává ještě dřív, jak jindy (páník má naprosto přirozenou reakci na změnu času - spí o hodinu dýl) a tak jsme vyrazili ještě v mrazu. A cesta se nám moc povedla, nádherně jsme zmrzli všichni. No a pak přijela mláďata a od té doby jsme se nezastavili a jak to tak vypadá, tak už se nikdy ani trochu nezastavíme - lego - žížaly - pexeso - Harry Potter - kytara&piáno - atakfurtdokola.
Psáno 31.3.2018