Jeden by to viděl tak, že jaro by mělo být fajn. Jedovatý kytky nám lezou po zahradě, když chvilku zdřímnu na pelínku před obývákem, slunko se mi mile opírá do zádíček a lapám déčko. Dlouho to sice nevydrží, ale dobrý. Ovšem patrně díky tomu mi zmizel ze zahrádky sníh, můj kamarád, k rytí stvořený, za hrabání vděčný, chladivě hladivý a hladivě chladivý, do huby co zmrzka vstupující občerstvující, srandovní skluzy umožňující. Tak ten je teda fuč. V lese, kde jsme opravdu jen maličko pobyli, přestal tvořit tu krustu, co řeže tlapky, a postupně zmizel, takže ještě v neděli se nedalo skoro vůbec lesem chodit, bořili jsme se na každém kroku, tak ve čtvrtek (jinak se páník furt někde courá a psíka ven nevezme), ve čtvrtek už se v tom firnu báječně lítalo a kde nebyl, bylo měkko pod tlapátky a dneska, když jsme vytáhli tetku hOlinku na výlet kolem Javoráku, už jsme šli skoro suchým drápem. Ani se mi vlastně nechtělo moc lítat, musel jsem je furt obíhat, aby se mi ten houf nerozprchnul, neukázněný páník furt něco šteloval na foťáku a zdržoval výpravu. No ale k překvapení všech jsme prostě celou tu trasu prošli, i když pražáci měli botky na úplně jinou sezónu...
Jinak v týdnu nic k zaznamenání. Jen dvakrát v lese, jinak procházky po Rupre, sice konečně i jinudy než jen kolem kostela, ale to mne zase vyvádí z míry, protože já přesně nevím, kde to teda udělat, když už jsem měla stará dobrá místa k tomu účelu perfektně vybraná. Tak zase starost, to mi dělají schválně. Asi proto, že v noě se rodícím moderním světě všichni musíme najít v sobě sílu učit se nové věci ba i staré věci dělat novým způsobem. Tak i já, když tedy je to třeba, hledám nová - lepší - místa pro paniččin igeliťák. A myslím, že mi to celkem jde, aspoň jsem nezaznamenal, že by si nějak stěžovala. Jsme na novou dobu připravený prostě.
Psáno 4.3.2017

No, lze říci, že týden začal poměrně nadějně, když ráno panička slíbila, že nás vezme do ráje. S páníkem jsme se předháněli, kdo bude dřív po snídani. Když nás nahnala do hybríska, trochu jsme posmutněli, ale furt ještě byla naděje. No, šli jsme z Ráje dolinami do Ráje, vše se odehrávalo v kokořínských lesích, hledali jsme vlky. Nenašli jsme skoro nic, skály tam maj pěkný, ale nevzali jsme si lanka, takže jsme na ně čučeli odspodu a to zas není až tak slavné. No, a to bylo všechno. Pozitivem budiž, že páníkovo počítadlo kroků mu sdělilo, že má pro dnešek splníno, ovšem Být aktivnější! mu stejnak napsalo :-). To jméno Kokořínsko mi přijde omylné. Určitě to bylo původně Kořínsko, neb kořenů (a možná i koření) tam mají spousty. No a pak měl někdo vadu řeči a už to bylo na světě. Nevím, jestli to vlastně není trochu výsměch, já mám taky furt ještě určitě španělskej přízvuk, ovšem nezakoktávám se, teda.
Jinak v týdnu jsem to měl zase především v pochůzkách po Rupre. V lesíku tuším jen jednou, a to všechno jen kvůi tomu, že furt lilo. No, možná taky neměli moc času, nebo to tak nějak hráli, jakože furt něco někde pracujou (jojo, to je samej fejsbůk a na psíka tu zapomínaj). Takže jsem to dneska ráno vzal do svejch tlapek a vyhnal je ven. Pravda, daleko jsme nešli, protože se to mimořádně bořilo, ale konečně jsem si pořádně zaběhal, bez šňůrky, bez křiku. Stejnak jsou ty naše Jizerky parádní! Dneska jsem šli trochu mokrou cestou, oč je to tu lepší jak v tom Koříně, kde se nedá pořádně napít! Po ránu mám k dispozici i řadu čerstvých značek jelenůch a prasátek, to je čtení, panečku. Páník sice prská, že je furt tma a blbě to ostří, ale tak ať si konečně pořídí pořádnou techniku, když už má svižnýho psíka, ne?
Mám novou přezdívku - říkaj mi Chemický Alí. Vysloužil jsem si ji tím, že už dávno jsem se zamiloval do páníkovo čampónu Adidas, vždycky, když se nehlídá, pomáhám mu opláchnout hlavu a jsem podstatně výkonnější než nějaká blbá sprcha, jen trochu bublám pak. No a dneska jsem vyzkoušel i aviváž! Budou mi silanizovat střeva, případně budu hebký jak králíček azurit, říkal jsem si. No, a oni na mne hned s takovou nepěknou přezdívkou a křikem. Teda jak já bych se uchemizoval! Vůně, čím víc naftová, tím lepší, můžu se zbláznit, jak moc mi dělá dobře. Páník se, pravda, málem utopí, když si tu jeho hlávku vrazím pod krk a vtírám si čampón do kožuchu, ale má bejt připravenej. Navíc by měl snad mít radost, že má voňavýho pejska.
Psáno 11.3.2017

Tušil jsem zradu, ale takovou šichtu jsem fakt nečekal.
V neděli jsme dali krátkou objevitelskou okolo Žibřidic, hledajíce janovické poustevny, například. Báječná cesta, i když jsme šli vesnicí, nikde ani noha. Výjimečně jsme měli krásný počasí, dohled daleký, to proto, že jsme nešli na žádnou vyhlídku.
V podvečer se rozrazila vrata a přijela mláďata, a že prý jako u nás budou na prázdniny. No to mi nikdo neřekl, já neměl nastudovanýho ani Makarenka, ani Komenskýho ani Montesori, no prostě jsme nebyl připravenej na takovouhle práci. A oni jakože se nechumelí, že tu budou bydlet. A bydleli. Ještě, že u nich mám takovou autoritu, všechno jsme zvládali bez větších potíží, páník mne zaskakoval u šachů (furt mi nejde rošáda), panička u člověče (kostkou fakt zle vrhám), takže s výjimkou bazénu, bruslařského stadionu a - k mému velikému a hlasitě na odiv dávanému smutku - běžeckých tratí jsem všude velmi platně působil ve prospěch výchovy a vzdělání těch dvou pražátek. Soudím, ještě, že mne mají!
Pak ovšem nastalo období odpočinku, které už mi trochu lezlo krkem. Páník ovšem tvrdil, že od Kvilíka chytnul rýmičku či co a skoro ani nechodil do práce, takže dostat ho do lesa bylo skoro nemožný. Až dneska odpo, na chviličku, a to spíš díky tomu, že jsme měli hosty a on jim chtěl ukázat město shůry. Tož jsme maloučko poběhal, ale fakt mám přebytky sil, s těmadle lidmama to nevyběhám asi.
Psáno 18.3.2017

Teda taková nuda jako teď, to tu snad nikdy ještě nebyla. Trpaslíci byli odvezeni do Prahy a páník si začal vymýšlet. Tu ho onde píchá, jindy zase támdle bolí, no rpostě je línej! Žádnej pořádnej výlet, kdy by mu mobil pípnul, že jako splního, má těch svých pár kroků pro zdraví, nic takovýho. Naopak, posedává, polehává, prostě se fláká! No a navíc si vymýšlí, že je furt tma, foťák neostří, fouká, zima všude, všude už jsme byli...No a do toho hybrísek šel na přestřik, protože páník vrahoun schválně zapárkoval pod rampouch. A tak že si od dědy půjčíme toho jeho rovéra. NO jednou jsem do toho teda vlezl, ale už to neudělám. V hybrískovi si mohu odložit pysky pěkně až do středu opěradla, vidím dopředu a naopak zezadu žádné velké okno, takže když si lehnu, nejsem vidět. Jo to teda v tom ausláku je psík vystaven cizím pohledům jak slečny v Amsterodamu! No a nebo si tak aspoň připadám. A navíc jsem se trochu styděl za ty flusy, na který už je hybrísek zvyklej, ale tady... No, už to máme za sebou. Páník se nějak jako snad vyzdravil, hybrísek je v garáži a dnešní ranní pilzberková už byla skoro jako zamlada. Tak snad nám to už nějak vydrží aspoň pár rokůch.
Trošíčku jsem přeháněl, no, jak fotky ukazujou, občas jsem venku byl, ale myslím, že málo. Vznikání jara je třeba sledovat důkladněji, i když trochu oplakávám mizející sníh, tak zase ty potoky jsou náramný a začíná vylézat osumsil! Ovšem kupříkladu mloci furt ještě nikde, a to jsem poctivě celou mločí cestu prozkoumal krok za krokem. Vloni jich tam bylo že nebylo kam stoupnout a teď nic, asi ještě přijdou mrazy, počítám.
Dostal jsem nový míč, když jeli koupit Kvilíkovi čvihadlo, vzali to z jedné vody. Že prý míč na házenou je tak akorát velkej, aby chvíli vydržel. Nevím, jak ti borci házej tu házenou teda, mě se mičuda napíchla na špičák po pár minutách, trochu to fouklo do huby a je po házený, přestalo to skákat. Páník pravil, že tak drahýho psa v životě neměl. Jsem mu prostě drahý, to chápu.
Psáno 25.3.2017