Ten týden nezačal úplně špatně - objevovali jsme novou stezku v Českém Ráji. No teda místama to zas tak úplně ráj nebyl, schody určitě v ráji nemají, ty maj tam níž. No a tyhle schody tam možná měly vést, patrně je čertíci vytrousili při výstavbě. Ale zvládnul jsem to na jednotku a prošel všechno. Ještě kdyby tak byly ty výhledy... Ale to jsou jen takový paničkovský sliby!
V týdnu jsem se prakticky nedostal ven, páník to nějak začal flákat, řekl bych.furt jako že únava a zima a šeredně... výmluvy. Prostě sotva denně jsme v lesíku, podle mne málo. Zaznamenal jsem, že míň blbnu, asi na mne leze věk, počítám. V čerstvém sněhu už se mi nechce se honit a lítat, jen tak se lehce brodím. No dobře, občas mne raplík chytne, ale už to není, co to bejvalo. Dneska na výletě ke Svojkovskému vodopádu jsem dokonce utekl do lesa jen jednou! A jinak jsem se držel svých lidí tak nějak na těsno, přece jen, byli jsme v cizině, co já vím, co se tu na nás vyřítí. Kupřikladu hned pod vodopády bylo stádo srnčího dobytka skoro jak ti bizóni z Vinetůa, co jsem s Kvilíkem sledoval.
Našel jsem si novou fintu na páníka. Když si mydlí hlavu čampónem (ujíždím na vůni čampónu), tak je bezbrannej a já k němu přiskočím a tři si krček o tu jeho namydlenou hlavu. Jsem pak celej zpěněnej a moc jsou oba radostní, když to vidí! A jako takovou kostičku na granulkách mám bezva fór - když si tu hlavu oplachuje, musí se nořit do vany a já mu zablíznu nos. Ten prská! Báječná věc, taková koupelna, moc se mi v ní zalíbilo, je to adrenalín i čurina v jednom!
Psáno 5.3.2016

Fakt tý češtině nerozumím. Podle mne je apríl duben. A mí lidi každej den ráno vstanou (už to nechápu, já bych vydržel), moudře hleděj z okna a pravěj - apríl! Nechápu, je přece březen. Pravda, při pohledu z okna to není úplně vyjasněný. Kupříkladu v úterý chumelenice. To mne vzali jen na motouzu na cvičák, že to jako s takové sibérii stačí. Potkali jsme asi třikrát psíka, ani k jednomu mne nepustili, a to jsem se fakt snažil! Jediné pozitivní na tom bylo, že panička říkala, že se na psíky umím pěkvě vyprsit a to že by mi mohlo chvíli zůstat. No, když už mi nechtěj umožnit inkluzi do smečky, nemůžou se divit, že pak kloním hlavu a čtu si, možná i trochu autisticky. Já totiž velmi dobře vím, o čem je dnešní veřejná debata - inkluze ve školách je patrně inspirována krutým osudem jednoho drobného španělského černého dogáčka...
Ve čtvrtek pro změnu lítaly pčely na moje kytky, co si poctivě kropím, sotva začaly vystrkovat zelené špičky. Lovil jsem ty potvory i přes výslovný zákaz, že prý mě kousnou. Bych to chtěl vidět, když nemaj zuby. Ale pro jistotu jsem jim zatím jen naznačoval, co všechno bych jim mohl udělat, kdybych neměl tak přísnou kindrštůbu. Každopádně před objevem hmyzu na zahradě jsem zkontroloval i standardní cestu lesem, mohu konstatovat, že kde leží sníh, houby nerostou. A v lesíku prostě leží všude.
Páteční dlouhatánský výlet kolem Žuláku se scvrknul na přechod přes Žulák, protože tak děsně foukalo, že i paničce bylo zima, u páníka je to věc normální, ten to má i u radiátoru. Ale panička, to jsem ještě nezažil. Tak mi to pěkně zkrátili, což mi samozřejmě nikterak nebránilo se proskotačit, i když, jak už jsem někde zmiňoval, už to není, co to bejvalo. Vlastně se mi to běhání tak trochu jako přestává líbit. No, ale jen tak trochu. Hlavně, že pak můžu pořádně bumbat čerstvou vodu, mám to akorát, tu jejich napáječku, co oni vůbec k napájení neužívaj. Jen páník prská, že ji musí vždycky po mém hlubokém napití celou vydrbat. Aspoň jim ji udržuju v čistotě, žeju.
Dneska konečně byl pořádný průzkumný, i když - jako snad už dycky - teta Beta tady někde taky chodila. Ale já to prvně prozkoumávám, dumám, proč tomu říkaj Český ráj a přitom o Čecha nezavadíš jak je výlet dlouhej. No toda ono nezavadíš vůbec o nikoho, po ránu jsem natrefili jen na jednoho venčiče hned u Vidláku, pak jeden cyklista na Hrubici a tím se lidi až do poledne na Věžáku úplně ztratili. Asi všichni uklízej, počítám.
Psáno 12.03.2016

Jsem děsně unavenej. Jen hvězdy jako třeba já vědí, jak těžký život má takovej model. Kupříkladu když se mí lidi rozhodnou, že k Velikonocům potřebují nějakou gratulaci. Tak já abych to odřel, prožívám šílená tvůrčí muka, když v košíku plném míčků a pískacích kačenek je někde piškot, já to vím, a nemůžu ho najít. Páník si v klidu cvaká tím svým foťákem, ale já dřu! Najít takovou vzácnost vyžaduje dobrý nos, ale i velmi dobrý postoj, aby dlouho neprudili a nedráždili mne dalšími a dalšími mlsy. Těžkej život model má.
Dneska v podstatě měl být nudnej den, prostě jen oslava Josefa (děda i páník se tak jmenujou, nechápu, jak se od sebe teda poznaj?), a od rána nic nenasvědčovalo tomu, že by to mělo být jinak. Ohrnul jsem pysky nad okrojky z vepřové panenky, co páník chystal lidem a v klidu jsme se povaloval na pelínku, když jsem vděl, že ven je nevytáhnu. Jen občas jsem maličko slintnul na strejdu Panela, kterej se vždycky tak vděčně rozhorlí, že nemohu odolat. Ovšem poo vyrazili hostě domů a já si vykníkal procházku. Páník rozhodl, že to bude na Martinku, tam už jsme dlouho nebyli a není to dlouhé, páník nic nevyrží. A co se nestalo - potkal jsem tam kámošku! Nejkrásnější zážitek posledních dní ba možná měsíců - psík ku hře (no, ona mi teda dávala dost co proto)! Moc pěkně jsme si to užili, řekl bych, ona byla trochu víc úpolová, já zase víc běhací, ale radost jsme měli oba. Báječný zážitek! A to jsme ještě navíc viděli pravou a nefalšovanou malou sovu (doteď se hádají, o jakou potvoru to vlastně šlo, ale je to fuk, seděla prostě na větvi).
Celý týden byl takový skoro aprílový - začínali jsme v poměrně hlubokém sněhu nad Libercem, kde jsme objevovali novou trasu nad oborou a pěkně si u toho lámali nohy, pak místo sněhu se na zahradě objevily krokusy a byly zasypané včelami (panička mi zakázala je jíst, ale bylo to teda fakt těžký to vydržet) a já si mohl lehnout na svůj přeoblíbený pelínek před obývákem (Fanynka říkávala "hýbabákem") a pustit sluníčko mezi chlupy, nádhera. No a pak zase sníh, tentokrát ne úplně nový, ale křupavý firn, který od tlapek odletuje v celých chomáčích, ale už to ustupuje, už i v lese je poznat, že zima končí, i když teda dost pomalu.
Ano, zaběhal jsem si v tomto týdnu slušně, opaloval se, teď musím odpočinout, bůhví, co mne čeká zítra, mají vytahaný pohory a páník rovná objektývy.
Psáno 19.3.2016

Tak především musím potěšit vodohospodáře. Aspoň u nás na vyprahlé mesetě by se radovali. Sníh leží i tam, kde jsme to nečekali - včera jsme totiž zkoušeli zdolat Brdo severozápadní cestou (severní umí každej nekňuba) a museli jsme se sotva 500 m od vrcholku vzdát a potupně se spouštět sněhovými závaly zpět. Odřel jsem si pupík o firn a panička z toho ztratila nervy. On teda i páník propotil kožený klobouk, když se bořil po pás, a že to je nějaký pás! Ale hlavně se prostě nedalo jít, tak jsme se vrátili. No byl to skoro zázrak, že jsme se vrátili, oslava Velkého Pátku jako hrom, teda. Ovšem kdybychom se nevrátili, byli bychom slavnější.
Aby teda završili ten sebevražednej pokus, tak místo odpočinku jsme dneska vyrazili po třech vrcholích Středohoří. Kde není sníh, tam je bahno, soudím. Aspoň tady v Čechách, kde žádná kalafuna z borovic neteče, ale jíl pod nohama způsobuje naprosto neschůdnou cestu, kde páník i s ruksakem válí sudy a tluče si foťákem do hlavy, já jezdím po pupíku (od včera odřeným, chudák já) ze stráně a panička mne škrtí na motouzu, abych nezdrhnul za parohama, a že jich tu je. Jo, taky tu pod nějakou léškou je jaternice snad prý, jen jsem tu léšku nenašel, já bych si tak dal!
Jinak týden nic moc. Zahájili jsme ho velmi povedenou výpravou okolo Jabkenické obory, kde sice nebylo nic vidět, ale bylo to pěkně placatý, ne jako dneska. Uznávám, že i počasí mohlo být lepší, takové šedo se hned tak nevidí (pročpak asi páník fotí na barvu?), ale ono to bylo asi stejně barevné jako Smetanův sluch, jak jsem tak zaznamenal z řeči. Za zaznamenáníhodné považuji snad jen to, že zvěř se zdržovala zásadně mimo oboru, panička však je bystrá jak ruský radary a hned nasazovala motouz. Za důležitý povazuju, že to bylo pěkně po rovině, jak jsme my španělé zvyklí. Myslím, že po dnešku už to vědí i oni, protože furt jen sedí a funí.
No, a zbytek týdne jsem vlastně byl furt doma, teda pokud jsem nebyl v lese.
Psáno 26.03.2016