Ano, veliká to sláva byla, neb jsem druhý nejstarší dogák pod ruprechtickým kostelem, kam až lidská paměť sahá. A to je co říct! Ano, cítím se dobře, děkuji za optání. Snad trochu víc spánku kdyby mi nechali, ale zadarmo mluvit.
Týden jsme nezačali oslavou, špunty nelítaly, ale vyjeli jsme na dlouho diskutovanou objevitelskou výpravu - dobyli jsme hrad Kalich. A musím říct, že chápu, proč tam toho Žižku nikdy nedobili, teda. Děsnej kopec, zvlášť, když fakt fest mrzne a smeká se to. Ale pěkný místo si vybral, chytrej byl. Jo, na týhle cestě jsem měl svůj zimník, to jen pro všetečné dotazy, kam se podělo mé tradiční pyžámko.
No a pak už to byla jen ta veliká oslava, kdy jsme na povel pobíhal kolem domu, nose ovečku ptakopyska, co jsem dostal od pražáků a panička to ještě rafinovaně vylepšila fuseklí - moc dobře se s tím peláší, ale jinak je to hračka naprd, protože nejde roztrhat na kousky. A to jsou hračky podle mýho gusty, pěkně nakouskovat, třeba takovej ručníček, nebo plyšáci od Fanynky...
Jinak se vlastně celý týden nestalo nic, občas jsme trochu zkusili jít ven, ale moc to nešlo, teda hlavně pro samé bariéry nešlo nikde zastavit chrudoše a odstavit ho (divný, co, už mu je víc jak 3 a furt není úplně odstavenej) a já potřebuju rampičku na výstup/nástup. No teda panička to tvrdí a páník praví, že nemá smysl tento problém zdvihat, je to vlastně jako s tím kabátem a vlastně i se sněhem, protože panička razí teorii, že mi hluboký sníh vadí. Nemyslím si to, v hlubokým sněhu si nejlépe odrbávám nosík, bořím ho do závějí a rejdím hluboké příkůpky, sám přesně nevím, co mě na tom tak uchvacuje. No ale je taky pravda, že záda na teplým radiátoru jsou skoro stejně dobrý, vlastně váhám, co teď zrovna mám rači.
Dneska jsme vyrazili na další objevitelskou, tentokrát jsme obcházeli ploužnické rybníky. Moc fajn, převýšení 0, to miluju. ale že bych se tam nějak rozdováděl, to ne. Je docela dobře možný, že to mám, jak pravil Bilbo Pytlík - dohnal mě věk, usadím se a budu víc rozjímat. No, a nebo taky ne. Poležím a rozmyslím si to, dám vědět, jak to dopadlo.
Psáno 6.2.2021

Dnes budu stručný, sotva držím víka otevřena. Ano, chápete to správně, zase jsem měl vzdělávací službu a bylo to fakt náročný. A to, prosím, jen od středy, jak todlencto zvládají ostatní prarodičové těch dvou trpaslíků, co prakticky bez přestávky čumí do mobilů, jen občas je zamění za konzoli či notebook a nad knihou se ošklíbají, diktáty psát nechtějí a z aritmetických úloh mají anaserpentní spinozu. Ale zvládli jsme to, předal jsem je rodičům se všemi úkoly zpracovanými a odevzdanými do google clasroom a na závěr jsem slavnostně rozcupoval jeden ručníček na mou tlamu, aby všichni viděli, že jsem stále ve formě. No, jakmile vyjeli za dalšími babičkami, upadl jsem u páníka v pracovně na bok a od té doby jen trochu běhám a štěkám ze spaní, ale jinak se nehýbu.
On vlastně jinak v tom týdnu nebyl žádný zajímavý okamžik, snad krom neděle, kdy jsme již podruhé dobyli Jiljov, ale byla fakt děsná kosa, tak jsme to neprotahovali. No a největší možná zábava - s dětmi ve stopě - se musela obejít beze mne, protože výrobci Jizerské magistrály mají psíky ve výlukách (i taková prťata, jako jsem třeba já), panička tvrdí, že mi to ve sněhu nesvědčí no a upřímně, já si potřeboval ve čtvrtek děsně schrupnout, tak jsem byl dost rád, že vypadli, i když samozřejmě jsem se tvářil nešťastně, protože to přináší piškoty navíc.
Ale teď mne omluvte, musím to dospat. Už aby ta škola najela na internum usum...
Psáno 13.2.2021

Týden v baráku, to nikomu nepřeju. Jako bych držel nějakou karanténu, přitom k tomu není jediný důvod.V neděli to ještě celkem dobře začlo výletem na Káčov, to byl výlet objevitelský, ani teta Beta tu nikdy nebyla. A já tudlentu sopku třetihorní zmáknul levou zadní, no teda skoro. Ano, mí lidi dost funěli. Nejlegračnější bylo, že jsme vyjížděli zatepla, bylo cca 6 pod nulou a panička mi navlíkla jen modré pyžámko. No a na Káčově bylo -15, to bylo divení. A sněhu podstatně víc jak v Liberci. Ale výlet to byl celkem pěknej, to nemohu říct, jen teda dost krátkej. Ale potíž, krom mrazu, byla i v tom, že se nám to dost bořilo a panička ví, jak mocně jsou v hlubokém sněhu namáhány dozí klouby. A tak jsme to nepřeháněli. Jen mne ještě dost naštvali, když v podvečer jeli bruslit a mne nechali doma, to bylo nečestné a nesportovní.
No a od té doby jsem se z baráku vlastně nehnul. Pod průhlednou záminkou, že musím odpočívat, pak zase že není kde zapárkovat chrudoše, protože všude nahrnuté sněhy, pak bylo šeredně (a to fakt bylo, pršelo mi do sněhu, všekeré moje žlucení zmizelo) no a v pátek přijely otročínské děti Čárka s Domoušem a musel jsem se o ně starat. Takže až dneska jsem vzal hOlinku a Panela do Modlivého dolu, protože to vůbec neznali (fakt ty lidi nic neznaj). Pravda, jednak bylo trochu ziminka, jednak to ledový koryto, kterýmu říkají schody, bylo velmi dobrodružné. Ale účel byl splněn - Svojkov jsme představili v plné parádě.
No ale teď musím trochu dřímat, bolí mne celej pes.
Psáno 20.2.02021

Není o čem psát, budu vypadat jako uraženej. Ale to by podle mne byl každej normální vořech.
Začali jsme krátkým objevitelským výletem kolem Kristýny a kontrolou Trojzemí a přilehlých mokřad. Že prý moc lidí. Tak jediní, kteří byli na dohled, byli polští sousedé, vysílající své psíky k úlevě na českou stranu. Jinak jsme tu byli sami, no v tom počasí to nebylo nic divného.
Pak už jsme jen jednou zkusili zaběhnout do lesíka ale moc to nešlo, protože sníh, moc sněhu, chodit nešlo. A jak už jsme několikrát zmiňoval, panička vidí nepravidelnosti mé chůze a koná závěry, takže jsme to otočili v podstatě hned. Kdybych byl bejval věděl, že je to poslední možnost si poběhat, tak bych srovnal krok, ale nikdo mi neřekl, že trpaslíci přijedou na zimní byt. A to by ani moc nevadilo, ale místo abychom všichni někam vyrazili, tak mne nechali doma! Ve čtvrtek jsem to ještě chápal, protože brali lýže, a to vím, že mám zaracha. Navíc před tím mne vzali do Opičáku na krátkou aspoň, tak jsem byl částečně uspokojen (je fajn, že děcka jsou spavá, ráno se stíhají výpravy), ovšem v pátek to byla jiná. To šli na Ledový víly, tam už jsem sice byl, ale stejnak. Nechali mne doma. A bez procházky, protože vyjížděli ještě za tmy, že jako prý aby tam nebylo moc lidí (byli tam sami, jak pak vyplynulo z řeči). Fakt na mne hodili smutek a žal. Bych jim klidně hlídal sakypaky pod jeskyní, já jim na nějaký kusy ledu tak akorát... ale takhle trhat partu, to se nedělá.
Dneska ráno byl dětem povolen spánek a my vyjeli zase do Opičáku místo do lesa, ale to jen proto, že panička se rozhodla po letech vyzkoušet volant a na parkingu před Opičákem jí to moc dobře šlo. To jsem fakt zvědav, kdy si užiju klidné paniččiny jízdy místo toho páníkova věčnýho dostihu. Zatím teda jen ten parking, ale všechny kandelábry zůstaly na místě.
Psáno 27.2.2021