To nám ten slavnostní měsíc zajímavě začíná, že? Místo závějí sněhu ale taky hovňostrojů a rachjtlí k velmi významnému jubileu - mokro, bláto, tma. Pravda, doma se uklízí a já s tím pomáhám - viz reportážní foto, které páník pojmenoval Chemický Alík Garaba, čímž mne sice jistě chce shodit, ale já se nedám - ale že by se někde vršily dárky, stloukaly se tribuny, vyvěšovaly prapory, to ne. Dokonce i výletění je krajně omezené, i když musím uznat, že pár snímků z tohoto týdne se vydařilo, zvláště narozeninová procházka vyšla. No a teď jsem to vlastně celé vykecal - já totiž od pátku jsem 4letý! Na dost dlouhou dobu poslední hranatý narozky podle mne jsou dost velkým důvodem k oslavě, ale mí lidi to tak holt neviděj a tváří se, že je to období jako každé jiné. A přitom teď budou dvoje narozky kulatý! Fakt ničemu nerozuměj ty lidi dneska.
Ještě jeden zážitek musím vypíchnout - šli jsme v noci koukat na měsíc a město, protože obojí bylo báječně jasný a krásný. Fakt zážitek v noci chodit jinde než kolem kostela, ale bála se jen panička. Páník mrmlal cosi o expozicích a škobrtal o šutry, panička uši našpicovaný furt hlásila zvěř, přitom co ona o tom ví...
A pak mi trochu zkazili den sobotní, protože se přihrnuly trpaslíci a šli do bazénu (tam diskriminačně nesmím) a bruslit (tam diskriminačně nesmím), takže místo bujarého veselí hlídání baráku. Ještě, že tu byla se mnou babička a smažila koblížky a krucánky (nejen Kvilík je má rád, já taky!) a tím pádem jsem byl alespoň částečně odškodněn. Samozřejmě jen částečně, protože Kvilík měl podstatně víc krucánků jak já, dokonce i Fáňa dostala větší příděl. Kdybych je neměl rád, záviděl bych jim.
Odškodnění přišlo až dnes - šli jsme ukázat tětce hOlince a strejdovi Panelovi okolí Velké a Malé Bukové, tak jsem výletně částečně nasycen a píšu dnešní deník vleže. Takhle nějak jesem si představoval oslavu narozek, no tak se to holt maloučko odložilo, no.
Psáno 4.2.2018

Tak holt taky nějaké slovo do vlastních řad:
Milé dogy. Když se i vám přihodí, že do baráku vtrhnou dva malí hadi, je jich všude plno a zabaví vám vaše lidi, nekrabaťte pysky, nevrčte, vím, že nám je to dáno, ale pro jistotu to opakuju. Dívejte se na věci z té lepší stránky. Především - oni zase vypadnou a bude klid. No a pak taky, kdo vám podá líp misku s potravinou, než pětiletá Fáňa? A nasype vám všechny svoje snídaňový piškoty? No páník to teda rozhodne nebude. Kdo se s vámi rozdělí o poslední štrůdl, nechá maso z polívky? No páník to teda rozhodně nebude. S kým můžete sledovat Pepinu nebo Hobita? S kým můžete hrát Žížaly, Domino, Pexeso? No páník to rozhodně nebude. Buďme rádi, že naše plémě je udělané pro soužití s dětmi, že největší radost, jakou můžeme mít, je, když je smíme přivítat; pravda, naše Fáňa nenese ráda rány ocasem přes obličej, ale už si pomalu zvyká....
No a teď k běžnému týdnu - prťata měla prázdniny. Ne, že by tu byla furt, zneužívajíce nadstandardního počtu prarodičů, jen jsme si je občas vypůjčili (Fančina slova), ale tím se náš režim dostal krapet do jiných kolejí a já to nestíhám všechno orchestrovat. Jasně mi došlo, že cest do lesa bude asi míň, ale musím uznat lidem, že se pokusili přizpůsobit svá líná těla i mým potřebám, a trochu jsme přece jen venku byli. Nepřeháněli jsme to, chápu, museli stíhat i bazény a bruslení a lýže (stejnak považuju za nespravedlivé, že na lýže s nima nesmím, to já bysem teda moc rád) krom těch výtvarně-multimediálně-vzdělávacích akcí doma, ale šlo to. Přiznám se, že jsem trochu napnutej, co bude zítra, měl by být výlet, ale když koukám na ty dvě zdechliny tady, tak se bojím, že bude zase jenom rekreace. Ale naděje umírá poslední, že, tak snad... držte mi palce.
Psáno 10.2.2018

Začalo nám tu fakt mrznout. Jasně jsem slyšel mý lidi, že chtějí jít bruslit na nějaký rybník, a tak se modlím za oblevu. Já totiž bruslení fakt nemám rád, pod tlapkama je studeno a fakt se to děsně smeká. Vždycky si vzpomenu na vyprávění o strejdovi Xerínovi a mramorové chodbě, kterou překonával plazením, stalo se na celnici v Gibraltaru a prý všichni celníci se sbíhali, aby viděli plazivou dogu. A vůbec jim nedošlo, že do Británie psi nesmí (tehdá, to už je dávno, to ještě po světě behal strejda Xerín). Tak úplně stejně to já mám s bruslením, to asi chudák Xerda ani nemusel.
Další věcí, která se plánuje, je dovolená. Jasně jsem to zaslechl a to by mohlo značit, že pojedeme sami někam na tramp. Dobrou nápovědou je i to, že panička začína chodit s knížkou, to je neobvyklé. A ta knížka je průvodce, což je v podstatě jediná knížka, kterou panička snese. Jo páník to je jiná káva, ale zase nic jinýho nedělá, jen čte. Ale ten zase nečte průvodce. Divný lidi, nevím, jak se teda na tu cestu vypravěj. A ani mi není moc jasný, kamže to teda pojedeme trampovat. Páník mapy nestuduje, dokonce se trochu tváří, že s náma ani nepojede, tak to bude velmi dobrodružná cesta.
Týden jako vždy začal v neděli, kdy jsme pochodovali na Velký a Malý jelení vrch, původně jsme měli obcházet i nějaký velký skály, ale nějak jsme trochu pobloudili. Ale je fajnový, jak se pomalu blížíme k průzkumu zubří rezervace, moc se na setkání s těma krávama těším.
Jinak tady se nic neděje, nestalo a asi ani nestane. Venku zima jak v ruským filmu, vevnitř je fakt líp. Ale v lesíku je báječně, to se tělo rozpohybuje a vohřeje a hned se dá blbnout. Sněhu je málo, nebořím se, hroudy starýho sněhu od pluhů ale umožňují zaměřovat podpisy velmi komfortně. Jo, dneska jsem se podepsal liškám v lese a povedlo se mi úplně přesný SA, tak možná se vyděsí, že jim tu běhá středoasiat. Páník to odmítl vyfotit, že není čuník, ale je mi to líto, povedlo se to fakt přesně. Ale obecně si myslím, že zima by mohla končit. Vlastně už to brzy asi bude, kvetou nám sněženky a krokus.
Psáno 17.2.2018

Mrzne jak v ruským filmu, zábava podobná. Vlastně celý týden to tak mám, nuda, nuda, šeď, tajga. S páníkem v pracovně nebývám, bo je tam kosa. On si navlíkne čtvrtou vrstvu, ale co mám dělat chudák já? A tak jen slyším, jak mu klapaj klávesy, když přestanou, vymršťuju se z pelínku u televize, jestli se půjde ven. Nepůjde, je tam zima (nekecá), jen si vaří další čajík. Jo, zapomněl jsem zmínit, že je velmi vážně nemocen, má rýmičku. Takže nemluví, nedýchá, nic nedělá, no a samozřejmě nechodí ven; sepisuje poslední vůli.
Tak si dáme věděcké okénko. Proč mne asi nazývají Chemický Alík? Miluju totiž uklízení. Když mají chlapy službu na koupelně, Mistr Propper a já řádíme jak černé tlapky, můžu se učuchat. Páník mne sice vyhání, ale já zpravidla aspoň jednou zvládnu oblíznout vanu a zachytit ten báječněj chlorovej šmak na jazyku, moc si to užívám. Nestačí mi ani ta nádoba s tekutým mýdlem, oblizuju tu pumpičku, ale nemá to tu intenzitu jako Propper, je to jen takové mírně navinulé, prostě chlorová razance tam není. Bez chlóru jsem ochotnej se nechat unášet jen páníkovým adidasem na hlavě, to když napění, odložím si na něj krk, inhaluju z celých plic a občas i trochu blíznu, a vlastně mne baví i ten jeho řev. Asi nejmírnější je napěněnej kýbl horký vody s tekutým mejdlem na podlahu. Zanořit čeníšek hluboko, až mi pěna ševelí v uších, to miluju. Vůbec nechápu, proč jsou kuřata či granule parfémovaný takovým nenápaditým odérem, snad jen když to kuře v létě zapomenou uklidit do lednice a za celý den na lince konečně začíná chytat rozumný čmuch, jenže to mi ho pak hned seberou. A ty granule, to je ukrutánská vůňová nuda. Jo, když si s páníkem zauklízíme, to je chanel nejmíň 6, možná i 7. Jen nevím, jeslti se nám povede to komerčně využít.
Jinak v týdnu nic, furt se jen hledají bruslařský plochy a vono nikde nic. Takže příjezd, výstup z auta, pokus, nástup do auta, přesun. Prej nácvik na dovolenou. Asi se přestávám těšit, myslím. Snad tam nebude aspoň taková kosa. Já led nemám rád, trochu se, přiznejme, bojím, když to jede úplně samo, vůbec mne neurazí, když žádnou bruslařskou plochu nenajdeme a raději vyrazíme na nějakej pořádnej výlet. Ale jsem tu na to sám, bez pochopení svých lidí, prostě úplně osamělej.
PSáno 24.2.2018