Tak to nějak proplulo mezi drápy - ale já mám 3 roky! Žádnej velkej mejdan z toho nebyl, protože páník je takovej chcípáček, že to vlastně zaspal prakticky. On totiž konečně dorostl v muže a nic nedělá. Prý to tak má být, furt jen leží a pije čaj. Jestli takhle teda vypadá ta dospělost, tak se na ni ani moc netěším, ještě štěstí, že jižani dospívaj později, já bych asi takový klidový režim těžko snášel. Už teď jim furt nosím obojek z košíku (vím přece, kde je vše připraveno) potahuju vodítka, drcám jim do botek. Ale nic nezabírá, páník se tváří, že zapomněl chodit. No, možná fakt zapomněl, protože leží vlastně už šíleně dlouho!
No, maloučko mu křivdím, ondá se pochlapil, vyjeli jsme pod Žulák a ušli dobře kilák! No, pak jsem ho donesl do auta a odvezl dom, protože se na to nedalo koukat.
Dneska jsme teda překvapivě vyrazili už po ránu, že jako panička zjistila, kde je málo sněhu, abych se mohl já proběhnout a páník projít. Za naprostou samozřejmost jsme brali, že tam bude i fotogenické nebe a výhledy jak z Řípu. Tož jsme dorazili na Malevil. M2 se tam skoro líbilo, nebejt teda toho, že jsem po chvíli funěl jak páník. Málo sněhu podle mne vypadá jinak, teda. Ale zase je pravda, že po takovém výletě se dobře odpočívá.
Psáno 4.2.2017

Tak blbý týden jsem snad ještě nezažil, počítám, že to je na oslavu mých trojnin, jinak si to neummím vysvětlit. Venku mráz jak v ruským filmu, tlapky se mi boří a zároveň odrbávají, protože sníh už není hebký a jemný, ale šmirglovatý. Navíc zjišťuju, že mi na zahrádce z nějakých důvodů sníh žloutne!
Chodíme po Rupre, na svodítku. Na štěky zpoza plotu neodpovídám, zpravidla. Jednou jsme trochu odpověděl a panička má monokly na stehně, jak se mi marně snažila bránit v nádechu, výdechu, odrazu a dopadu. No co, to rozchodí, počítám.
Tak jako na ozdobu s námi chodí páník. Panička mu svodítko nesvěří, ví, že on má jinej názor na výměnu štěku a on by mi nebránil ani maličko, ba možná by i povzbuzoval. On má pochopení, když na mne útočí čivava nebo něco podobnýho, on hned říká "vem si". Ale panička se zlobí, že to je asociání. No, možná jo, ale o to je to větší sranda.
Jinak se vůbec ale vůbec nic nestalo. Ani na výletičínek odpolední jsme nevyrazili, ono moc není kam. Všude hloubkovej sníh, v něm se mi fakt nedobře manévruje. A navíc, jak praví páník, furt je tma. A to teda jemu dost fest vadí, protože nemůže fotit. A když nemůže fotit, tak vlastně nemůže chodit. V zoufalství fotí i ty hloupý kytky, co mi berou vodu z kyblíku, ty orkydeje.TO se okolo nich furt točí, kdyby mě věnoval aspoň tolik pozornosti, taky bych určitě rozkvet.
Od včera tu mám mlaďasy, musím jim předávat tu správnou moudrost. Děsně mne to zmáhá, no a samozřejmě, tím spíš nikam nejdeme, protože oni jsou pražáci no a taky jsou trochu prý ze škol utahaní musí odpočívat. No teda já nevím, já bych jim dal odpočívku, ale páník i panička se tváří, že fakt mají nárok na odpočívání. Nevím, proč ne já, teda, já furt okolo nich lítám jako blázen, nosím jim klacíky, beru jim hračky, oni protestujou, no teda Kvilík protestuje a Fáňa mi rovnou jednu sekne. Mám já to nima fakt potíž a moc se mi chce spinkat
Psáno 11.2.2017

Byl jsem podveden. Na celé čáře. Zvažuji hlášení na DogBarnevern.
Že v pondělí všichni odejdou a nechají mne samotného starat se o dědu s babičkou (zpravidla jim zpívám, někdy tak mocně, že se přijdou i juknout, kde že je ta meluzína ukryta), to už jsem si zvykl. Uplatí mne pár piškoty. Ovšem v úterý ráno se vstávalo za tmy, páník si nachystal torničku se subjektivy, vytáhl velké pohorky a nasadil manšesteráky. To tu v úterý ještě nebylo! Rozechvěl jsem se. Uznávám, že jsem mhl trochu i zmatkovat, nevěděl jsem honem, který z obojků mám vzít, o šňůrkách nemluvě, když jeden neví, kam jako se půjde. A hlavně ta samozřejmost - všední den a my jdeme na výlet! Asi už nastala ta ekonomika 4.0 a všichni budou furt v penzi... Dobrovolně nastupuju do vozu, jak jindy smlouvám, dnes ne. Fakt vyjiždíme ještě za tmy. Nejsem sám, kdo zmatkuje, u Žitavy panička zjistí, že ani ona, ani já nemáme doklady pro tuhle zem. Páník se tvářil, že mu to nevadí, ale sundal nohu z plynu. Německo jsme přejeli bez potíží, vystupujeme v Kyjově, matně to tu poznávám, já tady už byl! Je -8 a fakt to je cítit na tlapkách, ovšem hlavně lidi se pohybujou velmi srandovně. Páník si zřejmě vzal do hlavy, že nás bude celou cestu bavit, ovšem když upadl pošesté, už mi to přišlo dost tuctový, ovšem že si roztrhnul gatě, to bylo fakt k popukání. A obtisknul si krytku od foťáku skoro přes celou půlku (měl nasazený hodně široký sklo), to bylo taky překrásný. Šli jsme totiž na víly! No spíš jsme teda většinou jeli na víly, protože led byl skutečně všude. Víly jsou malinkatý, ale moc pěkný, každýmu doporučuju. A okolo je spousta krásnejch ledopádů (a to nepočítám ty páníkovo, to by se nám sbírka pěkně rozrostla). No já si teda všude krásně vykračoval, pravda po čase už se mi šlo trochu tížeji, ovšem to jsem se nenadál - oni mne pak vyšoupli z auta a šli do práce! Žádná odpolední péče, žádný vískání za oušky a pod bradou. Prej vyspinkej se! No tůdle, teda, zase chudák sám doma.
A od tý doby vlastně furt sám, žádný teplo domova, nic. Takhle jsem si to teda nepředstavoval, omluvilo by je jedině to, kdyby jim tu penzi zrušili. A to se, jak to tu znám, klidně mohlo stát.
Dneska si zkusili našplhat. Přijela tetka hOlinka a vzal jsem je všechny teda na pořádnej výlet. A když pořádnej, tak tam musí být hlad, teda hrad. Tenhle se jmenuje Kozlov, je kousek od Turnova a obvce Všeň a je to tam mocvelmikrásný. Jen se přiznám, že vlastně je dobře, když teď nepruděj, nehladěj, nevískaj a nechaj mne odpočívat. Krásně se mi teď funí.
Psáno 18.02.2017

Začnu od konce, protože jsem tak těžce zklamán právě těmi dnešními nesplněnými sliby. No, zklamán vlastně ne, bylo to dobrý, ale stejnak ty sliby splněny nebyly. Především panička ráno vstala ještě za tmy a chystala výlet. A když už nás s páníkem vypráskala z pelíšku, naslibovala hory doly. Já kvůli tomu nesnídal, rpotože slíbila housku. A páníkovi krabičkové zvětrávání křemičitých žilek, to prý chtěl od kolébky vidět a tak i já se na to těšil. No, tak z žemle byl barák Houska a ty křemičitý žíly jsme vůbec nenašli! No jak má bejt jeden tady spokojenej? Musím ale uznat, že jinak se výlet celkem vydařil, takže kdyby splnil aspoň jeden z cílů, mohl být prohlášen úspěšným, takto váhám. Ani jeden z podcílů - vlčí smečka - nebyl naplněn, jen jsem zdvihnul srnčí, už jsem byl upevněn. Stejnak je zajímavá jedna věc - kdykoli je stoupání terénu takového druhu, že páník začíná funět, jsme připnut na svodítko, neb panička praví, že by mohl přijít nějaký cizí člověk nebo zviřátko. Dnes jsme nepotkali nic z toho, na špagátku jsem byl asi 20x, zbytek si každý jistě domyslí.
V týdnu jen dvakrát v lese, jinak samé courání po Rupre. Občas už umím projít kolem Daxiho a ani neotočím hlavu. Ale jen občas, když on si prostě o ten vejprask říká a já vlastně piškoty nemám rád.
Ze zahrady nám zmizel sníh, ani nevím, kdy ho odvezli, asi jsem zrovna dřímal. Je pravda, že páník říká, že nejsem úplně dobrej hlídač, ale to není úplně fér, kdyby ráno zavřel ložnici, neusnul bych v duchýnkách ale poctivě bych hlídal, to je jasná věc. Jo, duchýnka, to je moje...
Psáno 25.02.2017