Ano, letošní svátky byly naprosto neběžné, dokonce myslím, že jsem takový vůbec nikdy nezažil. Tak jako jasně, i k nám přišel Ježíšek a nadělil mi letos ovečku ptakopyska, co se nedá roztrhat a tudíž je dost nezajímavej. A taky spousty slaďoučký stravy, že už mi ani kranulky nechutnaj. Ale hlavně k nám před Silvestrem přijeli hosti s maličkým Mikulášem, a to tu ještě nebylo. Musel jsem ho maloučko okoštovat, aby se ti jeho rodiče taky trochu báli, žeju. Ale byl jsem na něj dost něžnej, aby se nebál psíků, spíš aby si nastartoval imunitu. A zdá se, že se mi to dost povidlo, smál se na mne. A nakonec i ti jeho rodičové se sice trochu křečovitě, ale usmívali taky.
Týden začal převelikou hostinou se spoustou lidí, nemohl jsem to spočítat. Pak už jich tu ubývalo a zase přibývalo a nestíhal jsem uklízet a mýt nádobí. A zase se napucnout nějakou dobrůtkou, trochu se projít a maloučko si poležet. Prostě se nám ten závěr roku fakt vydařill. A na Silvestra jsme i s Mikulášem oběhli Hejnice, moc se mu u nás líbilo! No a tak jsme to museli zapít, samozřejmě, já teda spíš zajíst. Kupříkladu babiččiny rakvičky se šlehačkou mi připadají jako rajská mana, jen je toho moc málo.
No a dneska jsme ještě tetku vyvedli na vzduch, než se vrátí do svých středních Čech, ať udělá plícím dobře. A teď - spinkat! Mál obrovitánský dluh.
Psáno 2.1.2021

Předpověď zněla jasně - leden bude nadprůměrně teplý, žádnej sníh, k výjimečné shodě došli počasoví výzkumníci Norského království a České kotliny. Zdravě se zmýlili, takže tady pomalu ale jistě rostou závěje. Jasně, jsme na začátku. A na konci týden se sčítají ptáci. A protože je panička ujetá na kabátky, tak jsem v podstatě neudělal krok bez něj, protože holt mám ta záda. Ale neobdržel jsem žádnou tabletku a naopak jsem se na sněhu rozutíkal, já totiž sníh děsně rád. Tak teď ještě nějak odpravit ten kabát, takto totiž nikomu nemohu předvést nádherně lesklou srst, jakou ani páník nemá.
Nic jsme nedělali. Mí lidi chodí tzv.pracovat, ale podezírám je, že jen kličkujou před tím vírusem, aby nevěděl, kde je lapit. Rozhodně se doma nestrhává žádná pracovní debata, nevrací se nabiti problémy a jejich řešením, spíš dumají, půjdeme-li kolem Javoráku nebo nad lom. No a pak taky navštívili svého zubního veterináře a páník prohlásil, že si teda už holt ten fulfrejm nekoupí, že vlastně tydlenc fotky jsou dost dobrý. Je s podivem, že ještě o Vánocích mluvil jinak, asi ten zimní vzduch či co. Mě to vadí jen maličko, furt si myslím, že bych mohl být podstatně pěknější, ostřejší, prokreslenější, zvláště v temných ranních dobách by fotky jistě byly krásnější, ale raději nic neříkám, protože on stejně od návratu od toho zubaře mluví jen na půl tlamy. Ještě štěstí, že na lidi mluví přes ten hadřík a nedělá ostudu. Teda tak velkou, jinak jistě jo. Trochu větší výlet jsme si dali až dneska ráno, naštěstí fakt ráno, takže sice fotky nic moc, ale měli jsme kde zapárkovat. Když jsme se vraceli, nemohli jsme v tý záplavě aut Chrudoše najít a navíc pak čacká policie celý náš kopec obklíčila a všichni mají utrum, my prchli včas. No a teď teda na ty ptáky, panička dycky počítá, páník to jakože fotí, pokud teda má to správný světlo. Já nevím, co na tom viděj, sypou jim spousty stravy, kterou jsem klidně mohl dostávat v nějaký formě já (ano, vím, kuřátko je taky pták, tak mraženej) a ptáci klidně mohli letět jinam. Ale zadarmo mluvit, panička si do toho kecat nenechá a prostě jim sype. Páník je se mnou, trvdí, že nám taky nikdo nenasypal, ale je to marný, je to marný, je to marný. Sčítáme.
Psáno 9.1.2021

Teda že bude ten 2021 tak nudnej, to jsem fakt nečekal. Kdybych jako jeden z mála tuzemských seniorů nebyl mezi očkovanými (ano, mám to za sebou, jen já mám teda vícekombinaci a s covidem na mně šetřili), vlastně by snad ani nebylo o čem psát, na co vzpomínat, týden by zmizel. Posuďte sami, jak mne tu drží zkrátka, že lecjaký kotcák má dobrodružnější život.
V neděli nic - sčítáme ptáky. To je tak strašná nuda, že vůbec nechápu, proč kvůli tomu tahají foťák. Když vyběhnu sčítat, frnk, frnk a jsou fuč. Trochu mi pomohla se sčítáním paní krahujcová a zanechala nám vizitku ve formě drobných pírek bůhvíčoho. To byla jediná trochu veselejší historka.
V pondělí budiž, to jsme šli oběhnout kousek kolem lomu, jenže protože nasněžilo, panička rozhodla, že se mi jde špatně a navíc v dáli viděla černýho psa (já ho viděl taky) a prostě jsme to otočili, protože mám ta záda a pak ještě ten černej pes, žeju. Takže jsme ani neměli splněný kroky.
No a od té doby jsme furt jen doma! Vždycky mi důležitě oblíknou kabát a jdou házet sníh, že jako abych měl (no asi i babička) chodníčky na snadnou chůzi. A to je, prosím pěkně, všechno. Teď navíc trochu přituhlo, tak byl vytažen profikabát s hutnou podšívkou, kdybych to uměl, potím se v tom. Ale co já bych pro paničku neudělal, nehnu fousem a nechám se oblíct, je pravda, že mi to v běhání ani jiných venkovních činnostech nijak nevadí. Ale ty fotky... I babička říká, že mi to pyžamo nesluší, že prý neslušelo ani Betě, po který ho mám (ano, museli ho trochu zvětšit, mám větší prsa). No a ten novej kabát, ten je jenom můj, ten mám na míru. Určitě jsem v něm děsně krásnej, ale nejraději mám běhání bez. Páník to taky říká.
No a pak jsme tedy byli na tom cvočkování, paní doktorka měla velikánskou radost, jak pěkně furt vypadám a jak moc jsem šikovnej, šoupla mi cosi do nosu a mám od ní bouli na boku, ale já ji mám stejnak moc rád,známe se co jsme přijel do Sudet, takže bych řekl, že už je to vážná známost.<br>
Dneska konečně páník prosadil, že bude výlet. No, jenže známe ho, žeju. Nebylo kde zastavit chrudoše, on vlastně už ani moc nechtěl vyjet od boudy co bylo sněhu a mrazu.Nebudu to prodlužovat, skončili jsme v Opičáku, ale vůbec to nebylo špatný. Jen holt zase nemáme splněný ty kroky.
Psáno 16.1.2021

Kdyby ten týden nebyl, vůbec nic by se nestalo. Napřed sněžilo a špatně se v tom chodilo, směl jsem jen asistovat u házení sněhu a to teda je fakt nuda. Už v neděli jsme se pokusili oblafnout sníh cestou do kraje - že prý u Děvína či Chrastenského vodopádu sníh nebude, protože tam přece nikdy není. No, byl. Ne, že by mi to vadilo, ale panička bdělým okem vysledovala nepravidelnosti mého klusu a tak to prostě je tak, že mám furt klidový režim. A na to očumování jak házej sníh mi navlíkají ten tlustej kabát, teda když mrzne hodně. Když málo, tak modné pyžámko. Ale je to fakt příšerná nuda a když náhodou jde někdo okolo a vleče psíka na šňůrce a já bych si tak jako pobrumlal a poskočil, hned mne zahání do boudy a nic nesmím.
Teprve v pátek vykouklo slunko a vypadalo to, že poo půjdeme ven. No, šli jsme 300 metrůch od komína proti proudu Černé Nisy a zpět. Ano, trochu se to bořilo, no a? Že prý určitě zahučím do potoka, no to teda určitě, to tam znám líp jak oni. Ale je pravda, že se to trochu bořilo. Z druhé strany byl to první a jediný den v týdnu, kdy bylo nějaký světlo, pravil páník. No, smolíka máme oba.
Dnes byla situace podstatně šťavňatější. Už večer přijela hOlinka, tušil jsem, že chtějí jít s Panelem na lyže. Ale takovej slejvák už dlouho nezažili, navíc vstávali poněkud pozdě a pokud teda na horách je volno, tak za tmy. A tak teda šli s námi, opět do kraje kde tutově sníh nebude, obcházeli jsme Hradčanské rybníky. Sníh tam zpočátku moc nebyl, pak ho na nás padalo moc, ale bylo to lepší, než ten déšť zpočátku. A navíc ta tma, ta byla všude, kde nebyla voda. Ovšem z druhé strany - poprvé v životě jsem byl na letišti. A všechna létadla byla zalezlá, tak se mne bála. To teda určitě stálo za to.
Psáno 23.1.2021

Ne, nebyl to úplně ztracený týden, ale ztracený jsem teď já. Měl jsem totiž práce nad hlavu! A za to teď trpím, nevím, jak si lehnout. A navíc kdesi v sídlišti kterási hárá a s tím mám taky velký problém.
Ale od začátku. Když přijeli trpaslíci, podle množství zavazadel jsem tušíl, že hned tak neodjedou, ale že budu mít na starosti onlajn výuku ve dvou třídách paralelně, to jsme fakt netušíl. Trochu jsem si to mohl rozdělit s píníkem, ale já mu stejnak moc nevěřím a tak jsem to obíhal s ním. A do toho to vaření. A příprava Kvilíka na testy, když teda prahne po tom gymplu (bych se na to vykašlal a v klidu hnil ve škamnách základky, stejnak nikde nepozná rozdíl). Fakt jsem se zastavil jen když jeli na lyže, ale to zase mi mě bylo líto, že mne nechali samotnýho a moc jsem plakal, až babička vylezla schody a domlouvala mi. A babička domlouvá vánočním cukrovím, to vůbec není špatný domlouvání.
Krom výuky a lyží jsme ještě byli na 2 výletech, všude jsem to znal jak svý drápy, takže jsem se mohl soustředit na ochranu, ale děcka byla vykulena, kolik je na Opičáku sněhu a jaký je to prales. No a o ruským letišti v Hradčanech ani nemluvím, to byli úplně vedle sebe. Kvilík zdolal i celý ÚL nahoru a dolu, tak mocně byl motivován. A zase ten sníh všude, ona to ta děcka vůbec neznají! Tak si to snad trochu užila a já s nimi. Ale teď, teď potřebuju spát, moc spát. Tak asi týden se válet a pak se uvidí.
Psáno 30.1.2021