Ano, je to tak, jak jsem předeslal. Svátky jsou báječná věc, spousty času na procházky, výlety ba objevitelské cesty, ale když jeden na všechno a všechny musí dohlížet, ztrácí se ta radost z toho, kolik se jich u nás vystřídá. Všechny rád vidím, ani mi nevadí, že jsou pohromadě, ale když já musím na všechno dohlídnout, všechno napřed ochutnat a pak dojíst, zkontrolovat každého na každém místě a raději několikrát. No a kdy se jako pak má spát? Jsem zvyklý spánku věnovat cca 2/3 dne, takto mám k dispozici sotva pár minutek, protože mí lidi se furt vykecávaj místo aby pěkně s děckama zalezli, tak žvatlaj. Topení vypnutý, misky prázdný, ale voni si vyprávěj! A do toho tydlecty rakety, to mi taky byl čert dlužnej. Jestliže Vánoce jsou svátky míru a lásky, proč okolo je takovej rachot? Kdo to má jako snášet? A k tomu pak strejda Panel bouchá šáňo, že to vypadá, jakby nám rachejtle v obýváku šlehla. No fakt, že je opravdu vždycky vypačený. Jak radostný čas nastane, když hned na Nový rok pěkně všechny vypakujem a jdeme spát jako lidi, pravda, jen ta žáha kdyby nepálila. A druhýho místo do práce jdeme na výlet, tomu říkám povedenej den. Dokonce jsme se potkali s dvouma fenkama, s nimiž bych mohl chvíli vést řeči, ale nešlo to, panička je kruťák. A taky by mne zajímalo, proč mne připíná na vodítko dycky do kopce a nikdy ne dolů, ale o tom ještě pobádám. Jasně, i Silvestra jsme oslavili krátkou výpravou, ale pak právě ty palby, ty to zkazily.
No, dneska od rána je tak šeredně, že mne museli ven přemlouvat, ale nakonec to nebylo tak hrozný, krapet jsme se prošli a od té doby odpočívám, mám co dohánět. Blbý je jen to, že už se mi zase stýská.
Psáno 4.1.2020

Týden plný zaslouženého odpočinku utekl jak vodka z feldflašky a já marně dumám, co vypíchnout v týdeníčku. Jak mi jdou roky, hůř se mi drží v paměti, co vlastně bylo, možná i proto, že zas tak mnoho novýho nebylo. Mohlo bejt, kdyby přijeli mladí, ale protože jim vytekla myčka do kuchyně, tak mají utrum a žádný výlety, pěkně leštit parkety... No, to maj za to, že maj myčku, my máme dřez (a ten nám vytekl do kredence naposled v létě) a když jsou v něm bubliny, mám velikánskou chuť je ochutnat. Nic mi tu nedopřejou, i když mi říkají Chemický Alík.
V neděli jsme měli obejít Javorák, to je přesně ta vzdálenost, aby měl páník splníno a mobil ho nebuzeroval, že by měl být aktivnější. No jenže jsme potkali tetu Hedlu a bylo po výletě, páčtože ony si to s paničkou ještě nestihly ani za 50 rokůch říct. No a pak už nastal týden, krátký dny a dlouhý tmy, lidi furt někde v prácovi a já tu na všechno sám, jen občas babička pomůže hlídat. Výprav do lesa jen ve středu jedna, a ta byla navíc krátká. Dneska to mohlo bejt lepší, ale to zase paničce se mnoho nechtělo capat, že jako asi zima od tlapátek. A přitom bylo tak krásně do čista posypáno, moc pěkně se mi šlo, i když, pravda, neběhal jsem moc ani s klacíkem. Přece jen si říkám, že už bych možná mohl dostat rozum, měl bych se zklidnit ukazovat tu pravou sošnost. No, všechno nejde hned, žeju.
PSáno 11.1.2020

Za normálních okolností, kdyby nebylo dnešních šoků, bych tvrdiol, že to holt zase byl dost nudný týden. V podstatě furt doma, tlapky nevytáhnu jak je den dlouhej. Naštěstí mi zatím chutná, najemno nastříhaný kuřátka mísený s dvojími granulemi mi opravdu sedí. Pravda, k snídaní to moc není, to mám raději, když třeba je vánočka (no a teď jak páník dojíždí zázvorky, po nich se můžu umlátit a kakaový měsíčka taky teda) a když není vybytí, vypinzetuju to masičko a kůstky a granulky si nechám na opěd, to mi přihodí další kus kuřátka a zpravidla to dorazím. Ale to je v podstatě to jediný pozitivní, jo a taky se mi daří spát, i když u toho dost běhám. To mi ale nevadí, já klidně běhám a spím, hůř podle všeho jsou na tom mí lidi, co mi polehávaj v mým kutlůšku a když se rozeběhnu, tak oni vypadávají. No a dneska ráno jsem se vzbudil, už bylo světlo (!) ale páník ještě vychrupoval a panička nikde! Behal jsem po baráku anikde jsem ji nenašel, musel jsem toho lenocha vyhnat z pelechu a pořádně mu vypucovat, kam ji zahrabal!? Ale on klidně nastříhal kuřátko, jakoby se nic nedělo. Nechci kuřátko, chci paničku, já na to. Nedbal, sednul si ke své snídani a četl si (to on dycky u jídla, asi nechodil do tanečních). Pak se ale ozval mobil s paniččinou znělkou a já jsem se tak rozeštkal, že jsem jasně slyšel, že sice chtěla jet šopovat, ale mám jet taky. No šopování není úplně můj šálek, ale jel jsem a díky tomu jsem po čase proběhl Opičák (fotky nejsou, protože ten popleta nechal foťák doma) a pocvičil jsem se v čekání v autě, zatímco oni šopovali. Musím to s nimi někdy zkusit, bloumat mezi regály, stát frontu u řeznickýho pultu, omrknout chlazený kuřata, platit mobilem, ochutnávat místní specialitky, jo, měl bych.
Ale jinak fakt nuda. No posuďte sami. V neděli objevitelská výprava na Vlhošť, to je teda fakt prďák teda. |Ovšem slibované výhledy nic moc, řekl bych. Ale budiž, neděle by ušla, dobře se pak odpočívalo. Ovšem v týdnu jen dvě lesní výpravy, a tomu oni říkají sportování? Jen díky mým občasným výběhům jakžtakž plníme ten povinný průměr na ty kroky, oni sami by byli neschopný aspoň trochu chodit. Prostě nuda, šeď, fotek málo. Je mi mne líto.
Psáno 18.1.2020

Fakt nudné. Vlastně jsme se celý týden nehnuli z ruprechtických kopců, tu po směru, tu proti směru digitálek bruslíme po stále stejných cestách. Zažili jsme vlastně skoro všechna počasí - slunkosvit, deštík, sněžení, mrazík i teplíčko, patrně se leden již brzy přejmenuje za apríl. Přestože noci již bylo upito a už dávno bylo o hodinu dále, páník si zpravidla stěžuje na nedostatek světla. A to chodíme zpravidla poo. Myslím, že se rozcapuje, je línej si načíst jiná nastavení svého foťáku a kunýruje slunko, místo aby prostě jen trochu osolil iso. Nakonec, vzhledem k tomu, že já mám svůj věk, netřeba ani hýřit rychlostí závěrky, vždyť se evidentně sotva šinu.
Nejlegračnější byl dnešní výlet s hOlinkou. Ukázali jsme jí obchvácení Brda (ano, nedávno jsme tam špalali), pochopila, že nad mraky je modro a strýc Panel pochopil, že ve sněhu je tlapkám zima. Ale nejlepší byl páník, kterej tak dlouho odmítal jít po zledovatělé cestě, až ho napřed přehlasovali a pak, aby nám všem ukázal, sebou říznul podstatně líp, jak minule, kdy jsem ho vlekl. Teď si žuchnul úplně sám a znovu si (pokolikáté už?) uvědomil, že kdyby trochu shodil, pomohlo by to. No nic, sedět a psát může, tak vlastně dobrý, já všechno potřebný případně olítám, to jeho koleno v nejhorším půjde jistě ovařit...
Psáno 25.1.2020