Výstavní doga Beta

Beta je dobrá. Ne, není to naše obdivné zvolání, je to jen stručné zhodnocení výsledku na klubové výstavě. A tak někoho možná překvapí, že jsme s výstavou po takovémto výsledku nadšení a spokojení.

Budík zvonil chvilku před pátou. Betce cestování nevadí a tak se stihla v klidu nasnídat i vyvenčit, zatímco my nosili do auta pelíšek a deku a kyblík na vodu a vodítko výstavní a vodítko nevýstavní a průkaz původu a očkovací průkaz a termosku s kafem a foťák a hadry na hubu a spoustu dalších ptákovin…

Cesta zcela v pohodě (tak brzo ráno se jezdí fajn), jen to kafe nám byl čert dlužnej. Nalila jsem ho tam asi moc a vzlínalo ven a vyteklo mi na ruksáček a když jsem ho chtěla odpít, tak mi chrstlo na kalhoty… Když pak páník bral benzín, já šmudlala u umyvadla kapesníkem flek (z malého výrazného jsem vytvořila velký, jen o málo světlejší...)

Areál ve Zbraslavi u Brna je na psy zařízen, ale nemá stín. Což byl docela problém, neboť bylo opravdu teplo. Pejsků se sešlo přes 200 – od malinkých štěkaňátek až po dozí staříky ze třídy veteránů. A kromě češtiny se dala procvičit i celá řada cizích jazyků, neboť byla i slušná  zahraniční konkurence.

Betka zpočátku byla jak urvaná z řetězu – tolik kamarádů a nerozbitných… Časem pochopila, že se opravdu nedá stihnout pohrát si ze všemi, ale přesto užívala zábavy plnými doušky. Pozdravila svoji tetu Ailenku, její spolubydlící žlutou Frýdu, ale hlavně brášku Banderase. Banderas Antonio svoji příbuznost nezapřel. Jestli Beta byla zdaleka nejmohutnější černou juniorkou, brácha byl největší těleso mezi mladými harlekýnskými kluky. Betka je proti němu jemná subtilní holčička. A řádili a řádili a okusovali se a bylo jim fajn.

Na výstavách to chodí tak, že se nejdřív posuzují kluci – třída štěňat, pak dorostu, juniorů, třída otevřená, vítězů a veteránů. A pak jdou teprve na řadu holky. A zase od těch mrňavých. Je jasné, že jsme tedy na posouzení dlouho čekali. No a tak jsme si kromě her s kamarády naordinovali ještě zdravotní procházku do lesa. Betka tam lítala na volno a docela si to užívala.

A to byla asi chyba – protože její křivá zadní tlapátka začala být po čtyřech hodinách značné zátěže podstatně více čitelná. Přece jenom teplo, lítání a hry s těžkými kámoši udělalo své.

V kruhu mě mile překvapila. Nikdy se „ring drezuře“ speciálně nevěnujeme (výstavní specialisté to učí pejsky od tří měsíců). Přesto vzorně ukázala zuby, nechala si osahat hlavu i tělo, v běhu neskákala a docela slušně se prezentovala i ve výstavním postoji. Jen ke konci pravila, že rozhodčího v té polední výhni může poslouchat i vleže… Jasně že do dokonalé prezentace to mělo daleko, ale měla jsem z její první výstavy podstatně větší obavy.

V konkurenci šesti mladých černých fenek byla jednoznačně nejmohutnější, i když byla druhá nejmladší. Pan rozhodčí Václavík se mi omlouval, že jí musí s ohledem na rozjeté zadní nohy dát dobrou, že je jinak moc pěkná. Dvě fenky si odnesly známku velmi dobrou a tři byli výborné.

Posudek zní: Na svůj věk mohutná fena se silnou kostrou, ve výborné výživné kondici. Výrazná hlava nepatrně rozbíhavých linií, tmavé oko s nevybarveným třetím víčkem. Dobře modelované tělo, pěkné hrudní končetiny. Nestandardní postavení pánevních končetin i v pohybu. Zadaná známka : DOBRÁ

Asi kdybychom ji drželi v klidu auta, nebo na dece daleko od ostatních, tak by ta známka dopadla líp. (doma po třech hodinách klidu v autě chodí zase skoro rovně). Ale pro mě je důležitější, že byla veselá, hravá, neagresivní a sebevědomá. Že se nechala hladit, obdivovat (hlavně dopoledne, při ještě skoro rovných nohách ji dost dogařů obdivovalo a informovalo se na její původ), že klidně nechala pejsky i fenečky, aby jí očuchávali či použili její kyblík s vodou.

Jen jednou by se ve mně krve nedořezal. Bavili jsme se s kamarády, já Betu na vodítku. A najednou mi má polovička říká, ať se otočím. A já uviděla drobounkou brýlatou holčičku  (předškolák?, prvňák?) jak drží Betu kolem krku, pusinku nalepenou na Betí nos a něco jí „z oka do oka“ šeptá. A ta Beta, která řve u plotu na malou sousedku Terezku jak pominutá, v klidu poslouchala…

Kávou jsme začali, kávou skončíme. Když bylo jasné, že pohár pro klubového vítěze náš nebude a že budeme moct brzy odjet, Betka nadšeně tlapkou hrábla po páníkovi a vylila mu teplé sladké kafe na tričko… Lepil až domů :o)

Ne – výstavy nejsou naší prioritou. Jasně že ta dobrá trošku mrzí, ale daleko důležitější je, že nepředvedla žádný ze svých hysterických  výstupů. Vždyť ty nohy se postupně lepší a v příští sezóně můžeme třeba dopadnout o něco líp.

Xerxová (Jindra Porkertová)