Psí zahraniční dovolená

Čas prázdnin se blíží, na dovolenou se chystá kde kdo. Někdo má psí hlídání, někdo ne. Někdo využije služeb psích hotelů, někdo ne. Někdo dovolenou kvůli chlupáčovi oželí, někdo ne. A pak je z toho dovolená pro psa.
Papírování – většinou stačí čip (zatím platí i tetování) a psí pas s očkováním proti vzteklině. Jsou státy, kde toho chtějí víc (Anglie, Malta, Skandinávie,...) a státy, kde si jeden musí dát pozor nikoli na vjezd, ale na návrat. Pokud totiž s pejskem zajedete mimo EU (a vypsané „bezpečné“ státy - třeba Švýcarsko), pak po vás při návratu můžou chtít potvrzení o protilátkách na vzteklinu! A tu krev musí mít psík nabranou před odjezdem, jinak hrozí dlouhodobá karanténa. Takže bacha třeba na přejezd z Chorvatska do Albánie... Podrobnosti se dají dočíst na webu státní veterinární správy.
Sousední země a běžné prázdninové destinace (Chorvatsko, Francie, Itálie, Španělsko, Švýcarsko, Benelux...) nemají žádné speciální požadavky.
Pojištění na odpovědnost za škody se vyplatí (třeba jako součást cestovního pojištění majitele), v posledních letech využívám možnost připojistit psa na veterinární platby v zahraničí. Páník coby dárce krve za pojištění ušetří, tak zhruba stejnou částku na týden jako za člověka vrazíme do Bety.
Ubytování – zkusili jsme od stanu po hotel všechno. V kempech musí být pes na vodítku – ono je to i rozumné, neboť řada psíků moc ráda „podepisuje“ sousední stany.  Ne každý kemp vás se psem ubytuje – ale většinou ochotně poradí, kde je nejbližší „psí“ kemp. A je jich hodně. Dneska díky internetu si není problém zjistit podrobnosti předem. Jsou i kempy, kde vás se psem neubytují v červenci a srpnu, ale mimo sezonu to povolí. Chatičky v kempech bývají velmi dobře vybavené. V jednom italském kempu dokonce měli venku krásné modré mělké bazénky se sprchou – myslela jsem, že jsou to dětská brouzdaliště. Nee, jednalo se o prostory k odsolení a odpískování psů. Arona se moře bála a tak jsme tuto vymoženost vůbec nevyužili...
Většina hotelů psy ubytuje – někde za malý, jindy za velmi výrazný příplatek. Zatímco „Formule“ (oblíbené to ubytování ve Francii) psy nebere, podobně rozšířený a jen o málo dražší (ale zase s vlastní sociálkou) řetězec „B and B“ se psy problém nemá. V posledních letech preferujeme ubytování v pronajatém domečku – pes má oplocenou zahrádku (to tedy speciálně vyhledávám v textu nabídek) a nemusí tak být stále pod bedlivým dozorem a může se v klídku povalovat podle svého. Nabídka tohoto typu ubytování je široká, jen pozor na cestování s větší smečkou. Hodně objektů ná dovětek, že ubytuje pouze jednoho psa. A nebo dovětek, který není častý, ale zajímá nás – ubytujeme jen psa malého plemene. Dogu bych asi jako malé plemeno těžko ukecávala...
Doprava – letadlo na palubu vezme jen opravdu malé pejsky (limit i s přepravkou je pod 10 kilo, je to různé u různých společností), jinak musí letět (jako Nazgúlové) v podpalubí. Mamuti to mají ještě složitější, tam to u prázdninových letů většinou vůbec nejde – a přiznám se, že takovou dovolenou bych psíkovi neplánovala.
Vlak a autobus není problém, pokud je na něj pes běžně zvyklý z domova. Jen je třeba předem zjistit, jestli tam je přeprava psů možná a za jakých podmínek. Taky pozor na trajekty, někde pes nesmí zůstat v autě v podpalubí, jinde naopak nesmí na palubu. Výletní parníčky většinou psíky berou – kšeft je kšeft.
Auto je pro psí dovolené ideální. Velký pozor na letní vedra, psa lze zabít horkem v uzavřeném automobilu velmi rychle. Proto v Itálii ze zákona nesmíte v letním období (je přesně stanovené) nechat dítě či psa v autě bez dozoru ani minutu. Takže ani večer! Pokuty jsou veliké. Při dlouhých cestách je třeba nechat protáhnout psí nohy stejně jako ty lidské. Takže zastávky na proběhnutí, vyvenčení a napití jsou ralativně časté.
Potrava – když je psík granuložrout, bývá to v pohodě. Jen změna prostředí a taky teplo někdy způsobí, že se jim do jídla moc nechce. Takže granule i takovému všežravci, jako je Beta, přichucuji sýrem, kouskem paštiky... Problém byl s masožravou Aronou – psí konzervy by nepozřela ani náhodou – takže se jí kupovalo na cesty hovězí ve vlastní šťávě a k tomu vařila těstovina... Doporučuji změny v jídelníčku zkusit doma, aby pes, doma zvyklý třeba na syrové maso nestávkoval s náhradní potravou.
Pití – hlídejte i spotřebu vody. Ve vedru potřebujete nejen vy zvýšit přísun tekutin, ale i pes. A některým místní (hlavně ta odsolená) voda nechutná a skoro nepijí. Pak se musí třeba i do psí misky  balená bezbublinková voda koupit. Někteří blbouni (Xerxes) zase naopak klidně pijí i slanou vodu a pak se jejich zažívání nestačí divit... V řadě kaváren a hospůdek vám vodu pro psa nabídnou (v Avignonu ji Xerdovi přinesli ve velké stříbřité nádobě na chlazení šampusu :o)), jinde si musíte vypomoci vlastní miskou.
Pláže a koupání – nejlépe zařízené na chlupáče podle našich zkušeností jsou v Británii, Nizozemsku, Německu. Mají vyhrazené celé pláže, kde je psům vstup a koupání povoleno. Na jiné pláže pod pokutou nesmí. Spokojení jsou všichni – rodiny psí i nepsí. Na „jihu“ to dlouho nebylo vůbec představitelné – pes na promenádu a pláž nikde nesměl.  Ale časy se mění a tak v Itálii, Chorvatsku i jinde se objevují vyhražené (placené i neplacené) pláže pro lidi se psy. Veřejné neplacené pláže (většinou na okrajích letovistek) psy tolerují a ráno a večer se tam potkávají právě hlavně lidi s chlupáči. Jen nesmíme zapomenout, že rozpálený písek nemusí být pro psí tlapky to nejlepší – tj. polední pobyt na pláži není nejlepší nápad.
Hory a výlety turistické – nejsou až tak odlišné od těch našich. Do lanovek psi můžou, pozor jen na obtížné trasy – on ne každý pes umí „horolezit“ po řetězech. A taky bacha na vodu – na jihu se stává, že podle mapy tam je „veletok“, a ono v létě tam nic neteče... Takže misku a lahev vody raději přibalit do ruksaku.
Památky – centra historických měst, paláce, kostely, katedrály, hrady, zámky... to všechno bychom chtěli vidět. Něco jde se psem snadno – většina hradů (třeba i slavný Carcassonne) psa pustí do areálu. Pokud se jedná o krátkou prohlídku zajímavého objektu, tak slušně vychovaný chlupáč počká uvázaný venku. Tak třeba zvládáme prohlídky malých výstav, katedrál, pevností. Někdy, hlavně v davech lidí se raději vystřídáme venku, nebo má bohužel jeden z nás smůlu – dělá právě psovoda a na kulturní rozhled si musí počkat... Rozsáhlé prohlídky zámeckých prostor, velkých galerií, okrasných zahrad si prostě na psí dovolené musíme odpustit. Tedy alespoň někteří. To je daň za psího spolucestujícího.
Co s sebou – psí pas, obojek, vodítko, igeliťáky hovňáky, kartáč (ve vedru se často skokem dolíná), ručník, deku či pelíšek pod psa. Košík (na tlamu) vždy vozíme a nikdy nepoužijeme. Cestovní misku, zásobu jídla i obvyklých mlsků (piškoty na případné samostatné odložení v „domku“ u nás nesmí chybět). Plavky pejsek nepotřebuje, takže jeho zavazadlo zas není až tak veliké :o) Z psí lékárničky vozím jen „psí živočišné uhlí“.
Naše doginy s náma za těch 15 let nocovaly v Rakousku, Itálii, Francii, Švýcarsku, Německu, Nizozemí,  Andoře, Španělsku, Lucembursku,někde jsme jen projížděli – Belgie, Monako, Gibraltar... nikde jsme neřešili žádné nedorozumnění, nikde jsme neměli díky psům žádnou potíž. Jasně – uklízíme po psovi, nechodím tam, kam se nemá, vozím s sebou svoje povlečení a psí deku, aby nikdo nepoznal, že objekt obývala chlupatá obluda.
Dovolená se psem je s omezením, ale přesto to může být plnohodnotná dovolená plná různorodých zážitků. Nikdy jsem neměla pocit, že bych psům pobytem mimo domov ubližovala – naopak, mám pocit, že i pro ně je dovolená vypadnutím ze zaběhlého režimu a že je to fajn vzrůšo. A po návratu jsou alespoň tři dny úžasně hodní.

Xerxová, 11.06.2009