Jak roste dogák Night – část třetí, červenec 2014

Hned na začátku měsíce má Najtík „narozky“ - v červenci pětiměsíční. Za uplynulý měsíc přibral ze 25,80  na 35,20 kilo. V kohoutku se jeho výška změnila z 58 na 66 centimetrů.

Možná Vám připadá, že roste hrozně rychle – ale ocituji osm let staré povídání o Betce...
„Na necelých pěti měsících má 35 kilo a v kohoutku má asi 63 cm . Ale rozhodně nyní není podle dozího standardu – je hrozně dlouhá, má krátké přední nožičky a hóóódně vysoký zadeček… S těmito disproporcemi souvisí i drobné potíže s obratností – je schopná se občas přerazit o libovolnou součást svého tělíčka.“ ... a je jasné, že je to prostě u dog normální tempo.

S tou obratností je na tom Najtík stejně – prostě děsně přestavěné psisko, jehož zadní nohy jsou výrazně delší, než ty přední. A ještě delší má  ocásek  :o)  Kde Betku jednoznačně Night předstihl, je v tempu přezubování. Na necelých pěti měsících mu zůstaly v puse jen dva mléčné zuby – spodní špičáky. A i ty se už kývají. Nové – obrovské zuby – mu dorůstají docela rychle – masožravec si nemůže dovolit být bezzubý.

Chuť k jídlu mu bolavé dásně neberou. Většinu předkládané stravy stejně moc nekouše a syrové krky a skelety mu porcuji na „rozumné“ rozměry. Ale i jablko dokáže náš „bezzubec“ zdolat rychle a bezezbytkově.

Ještě jedna Betí citace: když je sama doma, tak je hodná. Už neuklízíme žádné boty, má otevřené i pokoje a zatím to koberce i zařízení přežilo. Tak snad to nezakřiknu. Venku slyší na přivolání vždy, když se nic neděje.... ale když jsou vidět pejskové, hraje silně nedoslýchavou. Pokud jsou dost daleko, piškotku často neodolá. Ale pokud se k ní pejsek žene, neslyší a nevidí a nevnímá…. Patří to k věku, musíme vytrvat.

I tady je na tom Garaboun obdobně. Dveře do obýváku už jsou zase ve sklepě, už nemá žádné zakázané komnaty, když je sám doma. Občas si „půjčí“ moje domácí triko, občas si přemístí naše pantofle – ale škody zatím žádné. Loužičky ani hromádky doma netvoří, poctivě chodí na zahradu. Jediná výjimka byla označkovaná čerstvě povlečená postel. Uvidíme, jestli moje reakce byla dostatečně jasná... Ale předpokládám, že ano.

On je totiž náš chlapeček zatím poměrně tvárný. Zatímco Betka pohlavek rozhodně neřešila, a klidně zkusila zakázanou akci zopakovat (jestli to fakt jako nemůůůůže), tak na ptáčka Jarabáčka stačí zvýšit hlas a on se rychle stáhne. Zdá se, že prostě holky (Arona i Beta) byly podstatně větší „osobnosti“ než kluci (Xerxes a Night).

Hned na začátku června se měla konat velká štěněcí socializační akce – akce Věšín. No a psisko se rozhodlo, že mají být vedra se že se mu nikam nechce... a den před odjezdem začalo kulhat. Naštěstí se podařilo kulhání rychle vyléčit a od následujícího víkendu už jsme zase mohli výletovat a socializovat. Škoda je zvířetnického setkání, ale jsem ráda, že začal pajdat den před tím, horší by bylo, kdyby si to nechal až tam.

Krásně vychází se psy. Je poznat, že skoro tři měsíce života v obří smečce různě starých dog na něm zanechalo stopy. Pokud se na něj nějaký pes oboří, či se začne při hře příliš rozjíždět, tak hodí náš mamutek záda, ukáže pupík a situaci sklidní. Nepouštím ho k žádnému psu bez domluvy s majitelem, dávám pozor hlavně na „veverky“ a starší pejsky, kde by setkání s naším halamou (s obříma tlapama a koordinací pohybu nicmoc) mohlo být problematické.

Přivolání je pěkné, pokud tam není „hrací“ psisko. Ze hry se odvolat nedá (a nemá cenu to zkoušet – je lépe si pro něj dojít). Při výletech nehoní cyklisty ani chodce, už docela pěkně reaguje na čekej a nechá se kolem v klidu provést a znovu vypustit. Hodně lidí se ho bojí už teď (když je to maličké štěnítko), nemůžu si dovolit nechat ho svobodně lítat a zkoumat lidi kolem... Vodítko není nepřítel – chodí hodně na volno, ale nevadí mu ani ten „provázek na čivavu“ (ale v pubertě to nerisknu a vytáhnu pořádné vodítko a ne tohle praktické lehounké po Betce, určené pro malá plemena :o))

Protože kulhání zmizelo a psisko se tváří ve formě, začali jsme zase výletit. Všechny naše dogy jsme od malinkata zatěžovali možná víc, než se ledaskde doporučuje (ale i zde se názory postupně mění). Ale kondice, dobré osvalení, vymakané vazy, ale i obratnost, zkušenost, různé podněty, zvěř, cyklisti, a vazba na nás... to jsou plusy, které se budou hodit celý psí život.

A Garabáč nás mile překvapuje. Nechce na výletě v horách přestávky na odpočinek – tedy chce, ale vyplní je blbnutím, honičkou, okusovačkou či koupelí v libovolné kaluži. Neřeší hatě, lávky, skaliska, strmý terén. Je šikovný, nebojácný, zvědavý štěník.

Na závěr dobrá zpráva: už nemáme žíhanou dogu, už máme zase černou :o) Kožíšek dorůstá.

Xerxová, 28.06.2014