„H“ -  HÁRÁNÍ

Hárání zpestřuje život majitelům nekastrované fenky více méně pravidelně po celý její život.

Poprvé přichází s dospíváním psí slečny – u malých plemen dříve – (výjimečně již ve 4. měsíci života)  u velkých plemen později (klidně i na 18 měsících). Řada fen hárá až do konce svého života, některé fenky ve stáří mají říji nepravidelnou, některé cykly vynechávají.
Bacha – už při první (často netypické) říji můžou psi fenku nakrýt. Nevěřte pověrám, že mladinká psí slečna není dostatečně stará na mateřství. Nebylo by to první štěně, které přivede na svět štěňata. A pochopitelně to je obrovská zátěž na její ještě rostoucí organismus. Hormonální ukončení takové březosti je taky zcela nevhodné. Takže opravdu hlídat !
Většina fen hárá dvakrát ročně. Většina fen hárá pravidelně. Ale ještě nám zbývá ta „menšina“. Takže některé fenky hárají jen jednou ročně (některá plemena častěji než jiná), to mají většinou majitelé rádi – pokud tedy nechtějí zrovna krýt a když to náhodou nevyjde, tak musí čekat dlouhou dobu na další možnost. Radost nemají majitelé fen, které hárají častěji – jsou expertky, které to pravidelně zvládají i čtyřikrát v roce...

První fáze reprodukčního cyklu feny se jmenuje proestrus. Vulva feny se překrvuje, dojde k výraznému zduření (je nepřehlédnutelné, co že to psí holčičce narostlo :o)), fenka začne krvácet. Většina fen je čistotných a vzorně se myje – ale flek na pelíšku a nějaká ta kapka na podlaze znamená, že hárání začalo.
Dalším neklamným znakem začátku hárání je „značkování“. Ne, fenka není nastydlá, učůrává na každém rohu proto, že vyhlašuje konkurz na otce svých potomků. Řadu psů už v tomto období fenka přitahuje a můžou se stát na následující dny jejím věrným stínem (klidně nocují na rohožce, pravidelně postávají před vrátky, doprovází vás do práce...). Ale fenka je ještě k sobě pouštět nechce – sice provokuje, ale naskakování se většinou brání. Ale to neznamená, že by se krytí nemohlo podařit, platí rozhodně nenechávat fenku bez dozoru.

Druhá fáze se jmenuje estrus. To je vlastní říje feny. Je maximálně „nateklá“, vyhledává psy, nastavuje se – dává ocas stranou, brečí při pohledu na psy, často nežere, zdrhá ven při každé příležitosti... Pokud má věrné ctitele, dokáží oni i ona neuvěřitelné kousky, aby se k sobě dostali. Hlídat !, hlídat !, hlídat ! (tedy pochopitelně že pokud chceme krýt, tak nehlídat  :o) )
Pozor – fenka skoro nebarví. Výtok se změní z krvavého na jiný (schválně píšu jiný, protože třeba Arona ho měla leskle růžový, Beta ho má výrazně tmavší) a opravdu ho zřetelně ubyde. Já sama jsem podlehla u prvního hárání své první feny představě, že napoprvé se hárá krátce a že už vše končí. Omyl – byla v nejlepším a já si na jedné výpravě solidně zaposilovala...
Další rozšířená pověra tvrdí, že nakrytá fenka se už nedá nakrýt a nebo, že další krytí už „neplatí“ a že se tedy nakrytá fenka nemusí už hlídat. To je nesmysl, fenka klidně přivede na svět štěníky po různých ženiších. Pak se mohl majitel samojedů divit, že má mezi bílými medvídky tmavé brášky.  Ti opravdu po tatíkovi šampionovi nebyli, to jen sousedův rotvík se smál  :o)

Třetí fáze – metestrus, znamená návrat k normálu. Zduření se zmenšuje, výtok opět změní svoji intenzitu a barvu. Betka třeba „kape“ mnohem častěji, než při druhé fázi. I psychicky fenka „znormální“ a počet psů na rohožce se taky postupně snižuje. Ale dokud nezmizí výtok, je fena pro některé psy zajímavá. Stále platí „vždy ve střehu“, krytí se i v této fázi může zdařit.

Čtvrtá fáze cyklu – anestrus – je období klidu do dalšího háracího šílení...

Říká se, že říje trvá zhruba tři týdny. Zase je to různé – některé fenky hárají skoro měsíc, jiné jen 15 dní. Také délka jednotlivých fází je velmi individuální. Mimochodem je to záležitost i dědičnosti. Taky platí, že je-li více fenek ve smečce, že často dochází k sladění termínu říje. Ale není to pravidlem.
Jak je to s háravkou v domácnosti? Hodně lidí používá na ochranu nábytku a koberců hárací kalhotky. Buď si koupí, nebo obětují část své (či dětské) garderoby a jen vystřihnou otvor pro oháňku. Já je nepoužívám. Pelíšky dostanou tmavý potah a častěji je převlíknu, častěji setřu podlahu a světlý koberec překryju starou velkou dekou. Těch krvavých kapek opravdu až tak moc není (je fakt, že Arona i Beta byly při každém hárání velmi čistotné)
U hodně chlupatých fen je někdy nutné jim s hygienou pomoci – a zbytky výtoku z chlupů odmýt. A my si zavedli režim, že se čuba koupe po dohárání (pokud to tedy nevyjde na období velemrazů). Takže do dalšího cyklu s čistým kožíškem :o)
I háravka se musí venčit a holt se musíte smířit s tím, že někteří majitelé psů nelibě nesou, když se háravá čubina objeví v jejich blízkosti. A nadávají, že s háravou fenou chodíte „mezi lidi“. Snažíme se fenku v říji vozit autem venčit daleko od civilizace. U Arony to byla nutnost. Protože šíleli a shromažďovali se psi z širokého okolí a ona se nechtěla v jejich blízkosti vůbec venčit. U Betky je to možnost, jak ji nechat vylítat na volno (to si v lesoparku plném psů nedovolím).  Arona by nešla na volno pustit ani na pustém ostrově – určitě by nějaký čokl doplaval na voru...

Osobní zkušenost:
Arona – německá doga. První hárání na mamuta překvapivě brzy, už na devíti měsících. Už napoprvé hárala celé tři týdny a nelišilo se to od dalších cyklů. Celý život přesně držela odstup mezi háráním pět a půl měsíce. Lákala psy od prvního dne po poslední. Nemohla se nechat na zahradě, nemohla opustit dům bez vodítka, byly to vždy tři týdny přísné ostrahy. Ale psi ji obtěžovali i mimo dobu hárání.
Beta – německá doga. První hárání i na mamuta poměrně pozdě, v patnácti měsících. Napoprvé hárala 18 dní,  na počátku hodně krvácela (víc než při dalších cyklech) Rozhodně neplatilo, že by první hárání mohlo být slabší. Vždy hárá krátce, končí zhruba 16 až 18 den. Láká málo psy, klidně ji můžu nechat i na zahradě chvilku samotnou a monitorovat ji oknem (u Arony nemyslitelné). Cyklus nemá zcela pravidelný – maximální pauza byla 8 a půl měsíce, minimální 6 a půl.

Xerxová, 20.10.2010