Krátká zastavení při cestě pro Garabu...

Když bylo jasné, že štěník bude Španěl, museli jsme nějak naplánovat cestu. Žádné dlouhé dovolenkování nehrozilo - vyjet jsme mohli až v pátek večer, zpátky jsme museli být nejpozději v úterý ráno. A před námi téměř 5000 kilometrů...
Věděli jsme, že se cestu zpátky pokusíme jet víceméně nonstop, abychom štěníka dopravili co nejdříve domů, do klidu. Ale cestou tam se dalo přeci jen k protažení nohou a odpočinutí využít pár hezkých míst, která byla při cestě. Zajíždět někam dál od optimální trasy by byla ztráta cenného času a navyšování kilometrů a doby strávené za volantem. A to jsme rozhodně nechtěli.

Zastavení první – sobotní ráno: Paray-le-Monial. Toto město jsme navštívili už před pár lety i s Betkou při našem putování Burgundskem. Bazilika du Sacré-Coeur byla postavena ve stejné době (a stejnými staviteli) jako slavná (a za revoluce zbořená) stavba kostela v Cluny. Základ stavby je z 11. století a je to opravdu překrásně poskládaná „hromada kamení“. Ranní procházka podél řeky Bourbince i kanálu Canal du Centre, návštěva baziliky, zastavení u radnice i u kostelů v centru městečka byla velmi příjemná. Poprvé jsme se setkali se záplavami plně rozkvetlých voňavých tamaryšků, počasí přívětivé, město skoro spící...

Zastavení druhé – sobotní odpoledne: vinařská oblast kolem Bordeaux. Z dálnice sjíždíme k městečku St-Emilion, ale zastavujeme na rychlé focení už v Pomerolu. Do dálek se táhnou vinice, mezi nimi jsou zámečky, kamenné statky, kostelíky. Nikde žádná novostavba – všude staré kamenné krásy. Bohatství vinné oblasti je zřejmé. Ihned jsem si všimla jedné zvláštnosti. Každý řádek vinice měl jako první zasazen růžový keř. A tak podle cesty vinice kvetla červenými i růžovými kvítky růží.
Až po návratu jsem se dočetla, že největší místní škůdce vinic nejprve napadal růže. A tak růžové keře byly hlídačem zdravotního stavu vinic. A i když dnes chemické prostředky révu ochrání, z úcty k moudrosti předků stále vysazují růže... Samotné městečko St- Emilion určitě stojí za návštěvu. Starobylé domy z šedého kamene jsou uzavřeny ve středověkém opevnění. Kolejní kostel Cerdeliers, do skály vytesaný podzemní kostel Eglise Monolithe (návštěvníkům běžně nepřístupný), nad ním vystavěná městská zvonice, strážní věž, svažité uličky (děsně to klouzalo – po staletí ošlapaná kamenná dlažba za mokra byla fakt jak kluziště), prodejny vína (tekutého i sazenic)... krása. Jen to počasí kdyby se proti nám nespiklo. Promokli jsme na kost a foťák musel do ruksaku...

Zastavení třetí – nedělní časné ráno: centrum Bayonne, města, které dalo jméno bajonetům. Počátky baskitského města jsou už z římského období. Mohutné hradby, hrad z 12 století, krásná gotická katedrála. Moderní nábřeží, spousta parků, kvetoucí stromy, kvítí. A déšť. Kolem slavného letoviska Biarritz po staré silnici míříme na hranice. Kocháme se mořem, krásnými vilkami a zámky v upravených zahradách.

Zastavení čtvrté – nedělní ráno: Biskajský záliv, kousek za španělskými hranicemi. Nad městem Irun je maják. A od něho je výhled na skalnatá pobřeží i písčité pláže a jachetní přístavy španělské i francouzské. Hezké počasí mělo dovolenou. Byla zima, mrholilo. Rackům to nevadilo. Moře bylo divoké, chladné, nepřátelské. Rozhodně nic nesvádělo ke koupeli v Atlantiku.

Zastavení páté – nedělní poledne: Burgos. Tak tento cíl byl jasný, gotická katedrála Santa Maria nešla minout. Španělský národní hrdina z 11. století El Cid zvaný El Campeador je slavným rodákem tohoto města. Je pohřben v katedrále. Už vstupní brána na náměstí je úžasná. A samotná katedrála je dechberoucí gotický skvost. Trojlodní stavba s příčnou lodí, ke které je přistavěna apsida a která je obklopena řadou bočních kaplí v sobě skrývá neuvěřitelné množství oltářů, klenotů, obrazů, soch... Ne, nemohli jsme prohlídce věnovat potřebný čas – štěník byl nachystán a čas nás tlačil dál... ale někdy se vrátíme.

Ano, asi se někdy vrátíme. Protože španělské vnitrozemí neznáme. A ten letmý pohled z dálnice nám ukázal nesmírně zajímavý kus světa. Drsný, málo obydlený kraj. Kraj, kde kráčela historie. Města plná památek. Zajímavá příroda. Možná, že se Garaba ještě někdy domů podívá...

Xerxová, 01.05.2014