Den první - 13.3.2017

Zahajujeme již v noci - Vilík napřed vrátil večerní jahody, pak holt snad úplně všechno, co jedl v posledních 3 dnech, ale to až kolem 6.ráno, to už bylo dobré. Měníme tedy denní program na klidový režim. Fanča vstává kolem půl 9., nespěchá na oblékání ani snídani, ale na rozdíl od Vilíka snídá aspoň něco. Je ovšem s podivem, že svačina - rohlík se šunkou - má úspěch u obou. Hrajeme všemožné hry, včetně nejpopulárnějších trháků, jako je slepičí olympiáda a štěňátka. Vilík odsleduje Fantomas kontra ScotlandYard, Fanča skládá.

Oběd jsme zkusili podle plánu, ovšem rajská s těstovinou tentokrát naprosto vůbec nezabrala na žádného, snad jen Najtík projevoval zájem.

Poo chvilka klidového zaměstnání - Pink Panther - a pak pokus nejtěžší - vyjdeme na krátký výlet. Přípraba neproběhla úplně hladce, ani jedno z dětí nezná oblékání, vzduch venku je velmi nebezpečný a celkově plán riskantní. Obcházíme Žulák, hledáme tzv.Holubův kříž. Po celou dobu jsou nadšeni, protože mohou dokonce dýchat :-), což v Praze nemají. Učí se skákat ze skalek, prý je to podstatně těžší než sokoská bedna. Vodí střídavě Najta, občas se zapřáhnou oba. Holubův kříž byl nalezen, Vilík však marně hledal onen strom, který Holuba před 200 lety zabil...

Po návratu kombinujeme všemožné hry i karetní, svačinu Vilík odmítá, Fanynka jej dokonale zastoupí. Když babička potřetí vyhrává prší, přecházíme na domino, šachy, a zase ten panter růžový. Snažíme se o relativně klidové bytí, ale ne vždy to vyjde, neb Fanča má dnes skákavou, žádné křeslo před ní není uchráněno a skleněnou desku stolu jsme uhájili jen s největším vypětím; dokonce si myslím, že prázdniny nepřežije.

Večeři zvládl lépe Vilík jak Fanynka, tu zachránily lívance od prababičky, takže přece jen něco snědla (ale po té její americké svačině by nevečeřel ani Budulínek). Vilík ovšem i mezi sousty stíhal intonovat Kiss...

Večerní šachy skončily trochu v slzách, patrně už byl hoch hodně znaven. Fanynka bezmála se zavázanýma očima složila dva velké puzzle, dali jsme ještě domino, chvilka vyprávění a pak už vana, čtení, možná vyjde i spaní.

Dnešní album.

Den druhý - 14.3.2017

Noc proběhla tentokrát bez potíží. Odměnou nám bylo, že Vilík začal zpívat kolem 6:15, Fanynka se přidala v 6:30. Chvíli vydrželi pospolu zvučet, ale po 7.už slézali dolů a objevovali snídani. Babička se zaradovala, že někdo po ní zůstal a děti jsou vstávací.

V 8 jsme koukali na Šámalovu chatu, zvěř i lid ještě spali... Váhavý Vilík vyvalil voči. Zapomněl, že je na běžkách, sednul do přaskáčů a už se válel :-) Ono to bylo krapet zmrzlé, i když jsme jeli po povtchu závěje, jelo to svižně. Pak jsme si znovu ukázali, jak se to v té stopě řídí a od té doby odmítal jakoukoli pomoc či asistenci, zvolňoval jen když jsem jej fotil. Jinak svištěl do kopce i z kopce jak dráha. Jen asi dvakrát upadl, ale to vždycky, když se přestal soustředit na jízdu a začal vykládat.
Fanča jezdila s dopomocí, ale skoro ji podezírám, že spíš pro lenost než strach či nešikovnost - co by si trhala plíce. Z kopce jezdila za ruku, do kopce se nechala táhnout. Když pak ale spadla Jindra i Vilík, mohla se strhat smíchy.
Ušli jsme trasi od Šámalky i Blatnému rybníku a zpět, tedy cca 2 km. Myslím, že příští rok jdeme na Kristiánov.
Určitě by to chtělo ještě vyšetřit kus času na sjezdovky, ale letos už to nevidím. Škoda, myslím, že by to oba ocenili.

V rámci nácviku na Londýn k obědu bylo fish&chips, k tomu elotofkečup, Fáňa stávkovala. A to, prosím pěkně, jsem se patlal s krémovitou hráškovou, teda fuj, ta byla hnusná...

Po krátké vzdělávací pauze (jedna partie šachu) jsme si vyjeli okouknout prameny Ploučnice, neb ty jsou největší ve střední Evropě. Fáňa cestou usnula, ale nedopadlo to až tak zle, přestože se muselo kus pěšky, ani nás moc netloukla. I jsme si vysvětlili rozdíl mezi sněženkou a bledulí a na rybníce jsme se potkali s undatrou, vypadala ochočeně. Rozhodně to bylo podstatně zajímavější než ty prameny, to teda moc nezaujalo :-)

Po návratu do tělocvičny jsme se věnovali především švihadlu - zatím máme bezchybných 12 skoků co dnešní rekord (včera 5), kotrmelce jsme pro triviálnost odpískali po 2 či 3 sériích. Jen Fanče se nedařil ten výskok na závěr a měla špatně propnutý prstíky...

U Koubů jsme nafasovali asi tunu ovoce + roční produkci lentilek a jeli na zimní stadión (vysvětlovali jsme si, co je to aréna, tak schválně, jestli to budou ještě umět), půl hodina bruslení nás asi všechny totálně zničila. Ovšem Vilík podobně jak na lyžích mocmoc chtěl sám, ale tohle je fakt asi složitej pohyb. Spadnul jen jednou a slzy nebyly. Za oba ovšem byli ledem nadšeni a že bychom měli jít zítra zase. Ovšem připomínka leteckého výletu byla silnější, jinak jsme museli přesvědčovat arénu, aby i zítra otevřeli...

Večer něco málo domina, piškvorek, a poté spořádaný nástup na koupel a čtení.

Shrnutí: jsou báječní.

Dnešní album.

Den třetí - 15.3.2017

stejnak je divný, že poslední dny jsou tak nějak jiný. Nedá se říct, že by bylo klidněji, uspořádaněji, vlastně jakkoli jinak co se dá změřit. Ale jsou jiný.

Zcela výjimečně noc proběhla bez jakýchkoli excesů, jen Vilík skřípal zuby tak, že vzbudil i mne a Najta, tomu říkám výkon. Srandovní bylo, že jsem to zařadil prakticky ihned :-).

Ráno bylo kalný, protože Vilík našel na netu, že bazén otvírají až v 10 a vylekal se, jak jako teda že budeme plnit časový harmonogram (někdo po tý Jindře musí být) jestli jako zbrzdíme večer letadlo nebo jak? Protože bazén byl slíben a sliby se mají plnit! Zvládli jsme to, dokonce o 40,-Kč levněji než o víkendu; je s podivem, že chlapec ihned přišel na to, že by vlastně mělo zbýt na ten bagr. Tak jsme si museli vysvětlovat kartové operace, při nichž drobné nezůstávají (sorry jako, FIK jsme nedostali).

Milým překvapením byla Fáňa, která se rozhododla už ve vířivce pro riskantní hru a zkoušela plavat bez opasku. Já vím, že nejsem úplně objektivní, ale soudím, že jí to celkem šlo, koordinace nohou a rukou je rozhodně lepší, jak u bráchy. Ten ssmozřejmě dal 50 metrů, samozřejmě na dvakrát. Vysvětloval mi, že když minule ploval celou padesátku, tak celou minutu dýchal než si uvědomil, kde je! Tak proto je nutný to teď rozkládat. Při vstupu do vody rovněž vyprávěl zeširoka, jak je to studený, modrý, mokrý, no rpostě škodlivý, ale když ho nějaká paní pochválila, jak pěkně plave, uklidnil se. Málem jsem jí koupil kafe.

Fany jela i černý tobogán, neb už je velká. Dobře, ano, měl jsem ji na klíně, ale já to nevymyslel, fakt. Ona totiž než se Jindra rozkoukala, sjela 2x červenej a začla se nudit... Pak jsme byli v řece, na široký klouzačce (s Fáňou 3x), no a portože jsme měli za úkol mytí hlav, vyrazili jsme malounko dříve. Zvládli jsme i ten šampón, prostě už jsme pašáci.

No a pak jsme ukmuchtili kuře na paprice, nudlačku, celkem jim přišlo vše k chuti. Sledovali hodiny, zvláště Vilík, protože dle harmonogramu se musí startovat ve 14 přesně. Tudíž, aby se stihli rozloučit ještě s prababičkou/pradědou, nestihli jsme dokončit partii šachů. Ale 2x žížaly, puzzle... to samozřejmě jo. Prababička je, chudinky hladový, vybavila banánem a rohlíkem, že snad tu cestu dalekou nějak zvládnou. Je pravda, že banány nebyly už v Hodkovicích, o rohlík se strhla trochu hádka, ale u Ml.Boleslavi už se krmili oba.

Snad jsme nic nezapomněli, co se našeho plánu týče, hlásíme splníno :-) Ještě by to chtělo aspoň jednou ty lýže a už zas to kolo... já vím, to není to nejdůležitější.

Dnešní album bylo pořízeno jen v bazínu stařičkým olym, který nebyl na tu vlhkost úplně připravenej a ostření už mu taky moc neslouží. Ale to důležitý tam snad je jasně.

Už se těšíme, že zase někdy...