Advent pomalu končí, pleteme pomlázky
Advent pomalu končí, pleteme pomlázky
Archiv
To není žádnej omyl. Jsem v Sudetech už dost dlouho, abych vypozoroval, kdy jsou který svátky. A listopad rozhodně není advent, a to tady, prosím pěkně, jsou už všude stromky, lampičky, věnce, chvojí, svíčky... To značí, že s prosincem už asi začnou do nás valit pomlázky, možná s krátkým zastavením 3 králů...Ještě štěstí, že já i moji lidé zachováváme klid, rozvahu a držíme staré tradice.
Zahájili jsme pochodem na Černou Nisu, řeklo by se, že tuctovka. Ale my jsme pak objevili zkratku! Máme tedy za sebou další prvochod, dělám si záznam ve vandrbůchu. Mám při zápisu ještě trochu vlhkej kožuch, krapet mi ujely nohy a šplouchlo to. Ale jinak dobrý, řekl bych.
V týdnu jsme taky párkrát vyběhli mezi stromy, myslím, že to tak má každej psík, dokonce si myslím, že mi ti mí lidi leniví (a šediví) a mohlo by se chodit trochu víc, protože tolik čtení, jako je v lese, doma na zahradě rpostě neseženu. Ale co naplat, už nic nevydržej, no.
Musím je ale pochválit. Když si koupili tu sušičku a blbnuli s vořechy a jabky, nechápal jsem, ale doufal jsem, že to snad k něčomu bude. Tuhle takle páník zase bral kudlu ostřici a jal se mi ničit kuřátko. Přiběhl jsem ho chránit, ale on mne uklidňoval, že to bude určo dobrý a ať si jdu nahřejvat záda (moc dobrá práce, dělám ji denně a nemohu se nabažit). Oni mi dělaj masitý piškoty! No to je opravdu delikatesa, nemohu si ani maloučko stěžovat. Snad jen, je jí, jako každé delikatesy, MÁLO! Tak snad to nezapomenou a na dlouhé výpravy budu moci kombinovat tatranky s masovejma piškotama. Teď ještě nějakej lepší nápoj kdyby vymysleli. Kafe mi nejede a voda je taková suchá.
Dneska napadlo! Mám převelikou radost, však jsem hned všechen sníh ze zahrady podupal a na výletě si to užil. Jen pak přes bystřinu jsem nemohl přejít, až se mi zase smáli (mám s nima fakt kříž, furt mi srážej sebevědomí). Sníh je báječnej, ale radiátor je ještě lepší!
Ještě bych měl kratičce poznamenat, že jsem dostal od oaničky krysáka z íkeji, mám ho moc rád, ale babička se ho bojí. A když ho chviličku nosím, tak se pak musí půldne sušit, to ještě nemají moc vymakaný, v tý ikeji. Tak takhle my si tu žijem.
Psáno 1.12.2018

Tak nemůžu říct, že bychom vůbec nechodili ven, ale prostě mám takovej pocit, že je za námi trochu ztracený týden. Rozhodně se nepřihodilo nic pozitivního, u čeho bych asistoval. Kupříkladu dneska ráno na socializační cestě Ruprechticemi jsem měl výstup s takovým nepěkným černým psem, co si na mne otevřel držku a panička pak ústa. Od té doby otráveně ležím a dumám, jak se jim všem pomstím. Včera mne tu nechali skoro celý den samotnýho, že jako Fanča má vystoupení. No a to jako já nemůžu jet na její vystoupení? Dyk kdo asi je nejvíc odpovědný za její vynikající pohybové kvality? No kdo asi?
Těch pár kroků, co jsme udělali v lese, ani nestojí za album, i když ho teda zveřejňuju, no. Sníh je fuč a s ním i dobrá nálada. Tady místo jakýchkoli příjemností se furt jen uklízí. Dobrá, uznávám, ke kávičce je čekuládka, ale málo. Vlastně všeho dobrýho je málo, asi abychom si toho podstatně víc vážili. Ale já už asi víc ani nemůžu, jak moc si toho vážím, že můžu běhat po zahradě, že mám pelíšek kam se juknu, že mám krysáka z ikeji, co se ještě nerozpad. Vlastně se mám dobře, jen nějak nevím, furt mi něco schází. Asi poležím a podumám o tom ještě.
Psáno 9.12.2018 po ránu