Oslavený století, to letí, to letí...
Archiv
Je naprosto jasný, že týden jsem zahájili oslavou. Přece jenom stovka je stovka, to my dogy obzvláště ceníme, pro nás je to nějakých 30 generací... Ovšem přiznejme si, že ta neděle nebyla počasím právě slavnostní, bylo to takové uplakané, trochu zmrzlé. My si to ale v lesíku krátce užili, než teda přišel šplách a bylo po užívání.
V týdnu jsme se do lesíka dostali ještě dvakrát, dokonce jsme houby našli! Poměrně slušnou sadu kozáků (páník vyslovil podezření na invazi) a pak i hřiba praváka (ne toho pražskýho). Páníkovo protesty, že chodíme za tmy, se povedlo ve středu eliminovat tím, že jsme vyrazili hned poo místo toho jeho zbytečnýho golfu. A taky jsem si krásně zasportoval, zaběhal, jak nám tu v lesíku vyrábějí ty chybějící dálnice, tak tam. Moc mi to vyhovuje, tahleta dopravní politika.
Včera jsme vyrazili až pozdě odpoledne (a zase ta písnička - tma! tma! tma!) ale dobrý každý lesní krok. Ono to bylo proto tak, že páník napřed cestoval s babičkou za dědou a zítra zase panička s buřtovou abičkou jedou za kulturou a my s páníkem tu budeme muset hospodařit, tak prej abych se aspoň trochu vyvětral. A to já zas jo, když totiž najdu klacík, který mi do huby sedne, ztrácím sebekontrolu. No a nekdy ji ztratím i dvakrát.
Dneska jsem ztratil sebekontrolu jen když páník hlučel vysávačem, to nesnáším, zalezl jsem. Ovšem s listím jsem mu moc pomohl, co naložil do kolečka, hned jsem mu vyložil, kompostem proběhl a trochu ho rozvířil, zítra si může zase nahrabat.
Psáno 3.11.2018
Listopad jeví se být nadějným, tak snad to nezkazej.
V neděli jsme vyrazili na průzkumnou výpravu, Mordovou roklí nahoru (tím se na celý výlet vyflušou a já mám podstatně víc prostoru pro vlastní průzkumy) a pak hledat, kam vede nová lesácká cesta. No, kam asi, žeju. Do nikam, končí po pár krocích co složiště dřeva. Odtamtud jsme pak razili tak nějak podle azimutu, brodili jsme les, který se stal najednou lesem již dávno známým a podle potoka, co páník furt fotí, jakoby ho viděl prvně, jsme seběhli zase k autu. Celkem dobrý začátek neděle, kávu o desáté jsme stihli.
Velikánským dobrodružstvím byla večerní výprava do města. Páník cosi musel nutně fotit za tmy a tak jsem krom paničky vlekl i spousty techniky. Vypadalo to, že dosáhl svého, celkem jsme tam díky němu dost zmrzli, ale aspoň nezlobil.
Kontrolní výprava do lesíka ověřila, že furt ještě rostou, i když jen tak na dvě polívky. Ale ten pocit, že si z lesa něco nesete, je prostě pro lidi nepřekonatelnej. Jo, ale že by třeba nesli mne...
Pátek byl tak nějak slavnostní. Ráno sice vypadli co možná nejdříve, ale ani jsem nestihnul oddřímat první etudu a už byli zpátky a šupšup že se jede na výlet. Obešli jsme něco Holanských rybníků a i přes absenci slíbených asi pěti hradů to bylo móc pěkný, lidi žádný, kopce taky ne, prostě paráda.
No a pak už zase ta obvyklá dřina - běhání s vysávačem, starost o trpaslíky a tak všecko. Ale já to dělám rád, naplňuje mne to, vidím, že i psí život má smysl.
Psáno 10.11.2018