Skutečně největší nuda a opruz je chodit na houby. Oni se ti lidé teda tváří, jakože se jde prostě na vycházku, proběhat, peristaltiku rozhýbat, přečíst vzkazy atd., ale je to podvod, je to podvod, je to podvod, pravím. Furt čuměj po zemi a teď jim na to ještě napadaly listy. Krásný, barevný, v deštíku blejskavý. Ale voni ne. Furt jen ty plodnice. A to ani nehovořím, jak ohrožujou klid zvěře a můj, jsavše ozbrojeni nožíky, jimiž zmenšují - nesmyslně - úlovek. Dneska ráno tak jako zafunělo amám pocit, že už to přijde, bude padat sníh a budou mít po ptákách. A navíc dneska jsme našli václavky, signál to posledního hubního vzepjetí.
Vlastně jsme v týdnu nic užitečného nedělali. Pod průhlednou záminkou, že furt prší, se nedalo ani řádně chodit po lese, ani konat smyluplné činnosti zahradní. Navíc panička se postupně přestěhovává do práce a páník je na chůzi línej. Až dneska jsme se trochu prošli, však jsme taky důkladně zmokli. Ale zase přivlekli plný pytel plodnic, já to prostě nechápu. A pak choděj a rozdávaj to, jakože s tím je moc práce. Tak proč to trhaj?! A zdržujou? Za 1,5 hodiny pitomejch 6874 kroků, to je směšný, to nemá cenu ani chodit ven. Kde jsou ty časy, kdy jsme o víkendu sotva lezli a počet kroků neuměl ten hloupej telefoun ani zobrazit. Už aby nachumelilo.
Psáno 7.10.2017

Týden byl opěk takříkajíc k ničemu, i když nezačal tak zle. Jeli jsme pouštět draky (nevím, proč se tomu tak říká, když jsou furt na špagátě, to není žádný pouštění, to je jen zvětšený výběh). což se odehrává každý rok ve stejném čase namísto obětin za dnes už dvoje narozky příbuzných. Sejde se tam spousta lidí a ušlapeme nejmíň jedno pole. Tak to oceňuji jako dobrou věc, protože aspoň na těch polích je sranda. Uvnitř u tetky to zas taková sláva není, tam kraluje jezefčík Hubert a já smím být jenom v koutku na pelínku zalezlej. Sooudím, že to jednou otočím a budou se všichni divit, ale zatím to tak je.
Ovšem celý týden se nedělo prostě NIC. Jasně, z určitého pohledu by mohlo být dobrou devízou, že páník mne přes den budil, jak chodil brze z té své práce, ale k čemu mi to je, když pak stejnak sedí a tluče do kláves. Že by vzal chudáka psíka na dvacetikilometrovou vycházku, to ho ani nenapadne, to se jen tak tváří, že se musí jako počkat na paničku, no a ta když přijde, tak se čeká na setmění a jde se jen kolem kostela. Což o to, kostel máme pěkný, ale tomu říkaj procházka?
Až v sobotu si dali říct aspoň na několik kroků v lesíku, objevili jsme novou stezku okolo Javoráku, nádherný kamení, moc se mi to líbilo. Ještě furt rostou, přivedlo mne to k zamyšlení. Vždycky, když tu houbu urvou, vezmou nožík a čistí. A taky odhazují červíky, co právě debužírují. A já si to představuju, jak mám tlamku v misce plné jemně krájenýho hovězího nejlépe kližky třeba. Neodolám, jemná hebká šťávička mi protéká mezi zuby a já se těším, jak ji s dalším soustem oblíznu a smlsnu si a miska zdá se být nekonečnou rozkoší, když tu náhle šmik. Ležím odhozen na neznámém místě, termoregulace fuč a potravina se rychle ztrácí z organismu. Co s tím? CO se to stalo? Co mám či mohu dělat? Je mi červíků líto.
Psáno 15.10.2017

Začali jsme slibně. Poté, co jsme s omladinou kultivovali pozemek a pak jsem je moudře vyhnali na jídlo někam jinam (abychom měli spravedlivější porce), vyšli jsme v podvečer pozorovat západ slunka. To se nejlíp dělá z Dračího kamene, blbý je jen to, že mne na něj nepustí a potupně sedím přivázanej pod skalou. Takže já teda z toho slunkazápadu mám prd. Ale výlet to byl moc pěkný, já prostě ty lesy mám rád.
Slibný začátek neznamená stejně dobré pokračování, u nás dokonce spíš naopak. Hned v pondělí páník kamsi odcestovala já musel zase na socializační, kde by teda psi byli jen za plotem nebo raději vůbec, o lidech nemluvě. To fakt je lepší kanapíčko než todle. Celý týden to vlastně za nic nestálo, trochu jsme pochodili jen tuším ve středu či ve čtvrtek, ale stejně to je jen taková vycházka, abych se jako tvářil, že jsme byli venku. Prostě taková hra na procházku spíš. Jo, dneska to byla jiná. Vyrazili jsme hnedle po ránu, nevidím jediný důvod., proč by měli vstávat do světla, když je ráno tak pěkná tma. A páník přišel s ozdravnou smyšlenkou, že jako budeme objevovat stezku, kterou nakousli kdysi s tetou Betou a už se na ní nikdy nerealizovali. To jsme si dneska teda pošmákli! Hustník střídal bažinu, padali jsme ze skal, určitě nás z povzdálí i vlci ohrožovali. Ale zvládli jsme to a já prochrápal celé odpoledne, když už ty volby tak blbě dopadly, tak ať si hryže nehty páník, proč já. Stejnak nekandidoval žádnej s programem hovězího do každé misky. Tak ať
Psáno 21.10.2017

Jsem vážně zraněn. Při úterní procházce jsem trochu poběhal a od středy kulhám. Namísto standardního postupu, kdy by mi zavolali rychlou, proběhnul bych CT, MMR, mamograf, EKG, THC, RTG a další, se panička domluvila s krutou veterinářkou, že se den počká, jestli to nerozchodím. Naschvál jsem to nerozchodil, aby obě viděly, jak trpím. A že viděly, teda. Ve čtvrtek mne konečje sotva dýchajícího převezli na veterínu, kde jsem si nechal udělat novou fotku levý tlapky. Teda tak ostrej snímek páník ani s tím svým teláčem neudělá, teda. Bohužel mi ho nedali domů, jinak bych ho tady určitě zveřejnil (samozřejmě po projednání kopírajtu). Snímek měl aje jednu vadu - pan doktor prohlásil, že jsme v podstatě simulant, nic mi není a pajdám jen abych se zalíbil paničce. No, trochu na tom něco bude, ale teda fakt to děsně bolí! A tak i pandr uznal, že bych měl mít tak týden klidu. Nojo, jenže jednak jak chcete mít klid s těmadle lidma a jednak - to nemůžu na výlet?!
Furt sedíme doma. Pravda, ono je venku, že by psa nevyhnal, ale já bych i šel. Já bych si i zapajdal, todle je fakt děsná nůda.
Dneska jsme ušli plných 800 metrůch, z toho poctivě půlku jsem dumal, jak by to šlo chodit po třech. Holt se budu krotit, stejně je hnusně. A už fakt nerostou a nebo nejsou pod tím listím vidět. A místo oslavy státního svátku se peleším. Hanba. Tak snad příště...
Psáno 28.10.2017