Kdepak je ta Anna s těmi rány?
Kdepak je ta Anna s těmi rány?
Archiv
Co bych k tomu srpnu řekl? Fakt fest furt vedro. Práší se od tlapek nejen na dvorku, nejen v zahradě, ale v lese, a to teda není nic příjemnýho. Jediný, co je na tom dobrý, netupíme nůž sekačky, říká páník. Na zahradě máme vzrostlé pampelišky podzimní, co se teď nově jmenujou podzimky a paničce to va, protože má poctivě vedené sešity z vlastivědy čtvrtá třída a tam se to jmenuje jinak. Holt furt se jeden musí učit, ale ona to nechce vzít na vědomí. Jo to já, já jsme jinej, furt se znovu a znovu učím dobýt piškot z krabičky. A vždycky jsem překvapenej, jak je to snadný, stačí pořádně šlápnout nebo kousnout, škatule nevydrží.
Týden utekl jak noc na Sahaře, nedělali jsm enikdo nic. Jasně, lidi se furt tak jako tvářej, že něco dělaj, ale je to samozřejmě nesmysl, dyk sou prázdniny! Trpaslíci jsou už zase v Chorvatech, tentokrát s jinou partou a mě je trochu smutno, že mne nevzali sebou. Nechali mne tu s těma dvouma lidmama, co v tom horku ani do lesíka nechcou. No, já terda tuplem ne, ale tvářit se můžu, žeju. Jen si tak ležím a dělají se mi bubliny u tlamy, to je tak všechno, nač se zmůžu. Ještě tak dohlídnout, jestli správně češou rybíz, jestli správně melou šťávu, na víc se moc nezmůžu. Jen dneska jsem pomáhal páníkovi vykopat starou višeň, na rozdíl od babičky jsem mu ale neříka, jak to má dělat, jen jsem citlivě obcházel krumpáč a sekeru a občas moudře pustil slinu. No, a když to vykopal, tak jsem se neudržel a podepsal to, aby tu krásnou práci nikdo nešlohnul.
Dneska jsme prošli kus lesa, jen jestli tam něco roste i přes ty děsný vedra. Roste. Houby i borůvky. Opět se jasně ukázalo, že v lese to žije. Mám to tam rád, i když i na našich podzimkách to žije.
Psáno 3.8.2019
Nestíhám. To je asi jediný pocit, který momentálně zvládám. Ležím totálně vyflusán na pelíšku a z posledních sil diktuju, co je třeba napsat. Nejde mi to, neplním si termíny, já vlastně neplním už skoro nic.
Popořadě. V týdnu se mi zbláznili lidi. Že se chodí na houby, budiž, to jsem si zvyknul, ale na borůvky, to je fakt opruz. To jako lezete štreku do kopce, z jazyka se odpařují hektolitry, a pak najednou - šmytec. Lidi se zaboří do borůvčí a půl hodiny se vlastně nic neděje, jen čas od času zabublaj borůvky v krabici. A pak se radostně ujišťujou, že jako teda fakt letos se vydařilo a že budou zamražený na to či ono. Když u toho utrhnou nějakou houbu, je to vlastně bonus. Pak se zdvihnou a ujdou deset kroků a nanovo. To fakt není výlet, to je otrokárna. Zkoušel jsem něco čmuchat, kontroloval jsem i ty borůvky, co na tom jako mají, ale to listí se děsně lepí na patro chuť nic moc. Byli jsme dvakrát, v neděli a v úterý. Myslel jsem, že to byla ta největší vedra, ale jak bude psáno níže, mýlil jsem se.
Ve středu večer se rozlítly dveře a objevili se tu trpaslíci, že jako asi teda se o ně nemá kdo postarat. Uštvaní prázninama s gustem zaujali svá místa u zobrazovačů a jali se naprosto pasivně s nepřítomnými výrazy sledovat nějaké filmy, každej měl svoje. Musím uznat, že řešení je to dobrý, v podstatě se nehejbou a naprosto nic nepotřebujou. Takže i já mohu promýšlet do velikých hloubek všeliké jsoucno.
V pátek ovšem už došlo ke změně - ráno, zatímco spali, jsme proběhli rajón (jen jeden křemenáček, ale krásnej) a pak jsem dostal za úkol dohlídnout na babičku a že oni jedou na Bezděz. Trochu mne to zklamalo, na Bezděz mohou i psi (samozřejmě, protože Přemyslovci milovali dogy, jak jinak taky) a navíc se mělo jíst v restauraci a to já zbožňuju. Ale úkol je úkol, dělal jsem babičce garde.
Ovšem v sobotu se vstávalo na budík, to jsem se vyděsil. A ono ejhle, před garáží stepuje babička, že bychom ji brali do lesa? A proč si na ty borůvky páník bere kravatu a panička vlající šaty a klobouk?! Tak teda na houby jsme nejeli, jeli jsme na svatbu TePe, Terezky a Petra, a to až do daleké Moravy, kde já snad nikdy ani nebyl. Nemohu odvyprávět, jak moc důležitej jsem tam byl, na důkaz snad jen přikládám fotku, že i já měl u stolu svou sklenku a tedy vyhražené místo (a to jsem tam byl jedinej pes a asi 180 lidí + spousty dětí). Možná se k tomu jednou někdy vrátím, teď jsem tak přeplněnej dojmy, že mi padají víka. Krom krásy nevěsty, jíž jsem na pár chvilek přepustil místo nejnádhernějšího tvora akce, bych snad ještě měl vzpomenout setsakra velkého nebezpečí a úleku, jež způsobila lama, která nás kousek před půlnocí nechtěla pustit po cestě do ubikace. Hrdinně jsem se schoval za paničku a ta to baterkou všechno vyřídila. Pak už jen to třetí patro, to teda taky nebylo nic pro mne, ale spalo se mi dobře, to musím říct. Ono když po celodenním svatebním ruchu si dáte noční polní výpravu 4 kiláčky, spinkáte jak dudci, zvláště, pokud celý den se odehrával v 35 stupních a do chladu kostala vás nepustí. Tak se, prosím, nedivte, že končím, už nemůžu, spím. Dobrou.
Psáno 11.8.2019
Teda ta svajba nás pěkně zmohla, všechny. Takhle proflákanej týden jsem snad za svůj brožovaný život nezažil nikdy. Žádný houby, žádný borůvky, žádnej výcvik, žádná ruprechtická socializace, nic. Pravda, asi jsem něco někde sněd a mám trochu složitější dny i noci, ale proč i páník se mnou tráví dny tady místo v tý jeho slavný práci, to teda nechápu, já se o něj totiž mnoho nemohu postarat, když mám sám problémy se sebou. Ale on mi vaří rejži, tak si myslím, že už bude brzo fit nebo co mu to je.
Celý týden trávíme vzpomínkama na svajbu, babička furt listuje albumem a dojatě se chválí, jakýže to má dobrý vnoučata, zajímavý je, že páník říká to samý a přitom každej myslí někoho jinýho. Ale já se teda přiznám, že jim zas tak úplně nevěnuju pozornost.
Dneska jsme konečně po ránu vyrazili, vlastně ani moc nevím, jestli se mi chtělo ale pak jo, pak se mi chtělo. Obcházeli jsme Javorový vrh, páník se těšil na babky (trochu mne to překvapilo, se mi to nezdá úplně vkusný taklep před paničkou), ale já koukám, že mám ty svý lidi nějaký divný, protože pak zase panička diskriminovala houby podle věku a pravila, že ty starý babky necháme v lese a tak páník říkal, že neví, kdo mne teda naloží do auta a tak nám ten výlet pěkně utek. A hub byl plný batůžek, co nesla stará babka.
Psáno 17.8.2019