Podzimní Jizerky

Byli jsme varováni, že s končícím létem se asi Beta zhorší. Že se to stává, že s příchodem chladných rán a kratších dní se psí (a nejen psí) neduhy stáří ozývají intenzivněji. Navzdory tomu si zatím užíváme poklidné a nepajdavé podzimní výlety do našich kopců „za humny“.

Výprava podzimní první byla vlastně ještě letní. Vždyť byl teprve konec srpna. Ale už kvetly podzimní hořce a v horách se začaly zabarvovat první kleny. Jeřabiny zrály a hejna kvíčal měla hody. Šli jsem náš oblíbený okruh kolem Bukovce, přes soutok Jizery a Jizerky a neminuli jsme pochopitelně ani osadu Jizerka. Krásná část hor – kamenitá koryta říček, výhled na české i polské kopce, louky plné pozdně letního kvítí, ovečky na pastvinách. Navíc Jizerka je vysoko posazená obec, parkoviště pod Bukovcem je zhruba 900 m.n.m. - takže žádné namáhavé výstupy, žádné náročné tůry... tady jsou krásy rašelinišť i vrcholky hor nadosah. Doporučuji i pro „lenochy“.

Výprava podzimní druhá. Je polovina září, startujeme od loveckého zámečku na Nové Louce. Samota uprostřed hor. Z jedné strany vzrostlý les, ze strany druhé rašeliniště. Vyrážíme brzy ráno. Ne – tady nejdeme po značených cestách – tady máme rádi cesty, kde nikdy nepotkáme živáčka. Za to hřibů, klouzků a muchomůrek spousty. Je pravé podzimní ráno – trochu mlžné, kapičky vody zdobí každou pavučinu. Beta je nadšená, po dovolené se zlepšila její kondička a tak si užívá průzkumničení i mimo cesty jako za mlada. Pěkně nás žene, takže na trase strávíme jen asi hodinu a půl. Pro případné návštěvníky – dobré ubytování, výborná kuchyně, parkoviště u chalupy a okolí ? Okolí překrásné. Jen ti řvoucí jeleni občas hostům ruší spánek...

Výprava podzimní třetí. Je počátek října, start je tentokrát na Smědavě. Na parkovišti jsme opět první, ani výběrčí parkovného ještě nedorazil. Nevadí, zaplatíme při odjezdu. Stoupáme a stoupáme, náš cíl je jeden z nejvyšších kopců Jizerek – Smědavská hora. Není to běžný cíl turistů, na její vrchol nevede cesta – jen prošlapaný lovecký stezník. Přitom je z ní krásný výhled, cesta je snadná, pohodlná... možná není navštěvována z toho důvodu, že kolem jsou mnohem známější a populárnější vrcholy – Jizera (nejkrásnější hora Jizerek) a Polední kameny.

V jednu chvíli mi zatrnulo – Pepa stál na kamenech v Bílé Smědé a fotil zrcadlící se peřeje, Betka stála nad říčkou a čekala na něj a já za sebou registrovala pohyb. Otočím se a ze smrčků na mě kouká velká štíhlá hlava. A hop – najednou kousek ode mě se za hlavou vynořilo i mohutné tělo a laň elegantně přebíhá přes cestu. Ne, nebyla sama. Smrčí se opět rozestoupí a vynoří se parohatá velehlava pána hor – ten nespěchá – zastaví se uprostřed cesty a zvědavě si mě prohlíží. Pocit nic moc – ale pomalu klidně odkráčel za laní. Betka se pak může učenichat, ale odvolat se nechá – poslušnost u zvěře nazapomněla. Táhlý vrchol Smědavské hory zdobí několik žulových skal. Dá se na ně vylézt a je z nich krásný výhled do všech stran – od Ještědu přes Lužky až po Krkonoše. Fouká. Betě raději nasazuju nenáviděnou šusťákovou pláštěnku – ať si zase pomalu zvyká. Protože je opět v nadšené výletní náladě, tak neprotestuje a čmuchá a čenichá a průzkumničí i v kabátě.  I proto, že  je v tak dobré náladě a kondici můžeme obejít docela dlouhý okruh. Deset kilometrů se slušným převýšením. I na Smědavě se dá bydlet. Opět jediné stavení široko daleko, ale dojem je horší než na Nové louce – přeci jen veliké parkoviště a silnice před chalupou ... Výhoda je v umístění. Vysoko v horách a snad všechny krásy hor jsou na dosah. Hodně oblíbené místo pro cyklisty – protože auto zvládne největší stoupání a pak už je všude blízko a cesty jsou upravené a je jich opravdu hodně...

Výprava podzimní čtvrtá. Polovina řijna. V Liberci mlha jak mlíko, jedeme jen kousek za vrata. Do Kateřinek. Bučiny na úbočí Liščích kamenů se ztrácí v mlze, ale vrchol ozařuje sluníčko. Z mlhy kolem nás začíná prosvítat sluníčko, vítr trhá mlžná mračna a občas se vynoří modré nebe s rychle letícími bílými mráčky. S úžasem sledujeme bitvu mlhy a sluníčka. Betě je to jedno, tahá mě za rukáv, chce utíkat dál do lesa na houby, nechce stát a kochat se. Stativ zůstal doma – na houby s náma nechodí... Nevadí. I bez něho se alespoň troška té krásy podařila zachytit. Procházka krásná – počasí dokonalé, Betka v kondici a pozdní houby krásné a zdravé. Tato výprava má i tu výhodu, že nikam necestujeme. Tyto stráně máme nadohled, Kateřinky jsou sousední čtvrtí našich Ruprechtic. Takže tam jezdí i městský autobus...

Dnešní povídání je když ho tak čtu vlastně reklamní. Jasně – nebojte se hor. I tam se dá bydlet tak, aby byly krásy rašelinišť, skalisek, bučin, říček a vodopádů přístupné všem. Je tu hezky i mimo sezónu – podzimně zabarvené lesy a mlha na blatech se líbí nejen Kosatce dravé...

Xerxová, 18.10.2013